Festival pro celou rodinu. Tak by se dala velmi jednoduše, ale výstižně, charakterizovat Holešovská regata, která se letos uskutečnila v prostředí zahrad holešovského zámku již počtvrté (20. a 21. června). A tentokrát se program, oproti ročníkům minulým, rozdělil hned do dvou dnů.
Ve festivalovém speciálu naleznete celkem 5 exkluzivních “lehkých letních” rozhovorů. Kdo se před či po svém vystoupení rozpovídal? Igor Timko (No Name), Jitka Šuranská, Josef Czenda Urbánek (Support Lesbiens), Golda (Znouzectnost) a pánové Richard Krajčo a Nikolaos Grigoriadis (Kryštof).
Tvrzení, že Holešovská regata nabírá každým rokem na kvalitě je skutečně na místě. Krásně můžete pozorovat, jak tento festival vzkvétá. Rok co rok je bohatší program, jak ten hlavní – hudební, tak ten doprovodný. Skvěle funguje také servis pro návštěvníky. A to i díky tomu, že je brán ohled na rodiny s dětmi. Vždyť v rozlehlých zahradách holešovského zámku je mnoho atrakcí právě pro ty nejmenší. Za vším stojí pořádající agentura Velryba, v čele s Michalem Žáčkem, kterému patří velké uznání. Na Zlínsku není akcí tohoto typu mnoho, proto je jen dobře, že si Regata tvoří své pevné místo mezi českými festivaly.
Program pátečního dne tvořil hlavně speciální a opět zcela jedinečný koncert uznávaného ostravského písničkáře Jaromíra Nohavici. To sobotní program byl našlapaný od brzkých dopoledních hodin až do noci. Úderem poledne vpluli na pódium brněnští Zadáci, kteří na dobře známé hity různých rockových kapel skládají ryze vodácké texty. Během jejich námořnické show jste tak mohli slyšet například úpravu pecky Highway to Hell od AC/DC na dejme tomu sázavské Háčkům je hej. Na druhé, o něco menší, stagi to následně rozjela mladá a talentovaná Jitka Šuranská. Tahle křehká zpěvačka a houslistka s jedinečným hlasem jde stále kupředu a po letošním velkém úspěchu, kdy za desku Nězachoď slunečko získala Anděla v kategorii World music žánrových cen APH, se představila také na Regatě. Společně s Jiřím Plockem předvedli, jak sami říkají, takzvaný “hardcore z našeho kraje”, chcete-li tradiční lidové písničky v příjemných úpravách. Po tomto velmi komorním koncertu se pozornost přesunula opět na hlavní pódium, kde se představili slovenští No Name. Na čtvrtém ročníku Holešovské regaty nebyli žádnými nováčky, v zámecké zahradě vystoupili již podruhé. Ač pánové momentálně připravují novou desku, fanoušci rozhodně nebyli ochuzeni o žádný z jejich velkých hitů. Parta okolo Igora Timka předvedla to nejlepší, co se do hodinového setu vlezlo. Pokud by se měl koncert kapely No Name zhodnotit jedním jediným slovem, určitě by se nabízelo slovo elegance.
V odpoledních hodinách se dostala řada také na velmi oblíbené a atraktivní soutěže, které k Regatě jednoznačně patří. Nejprve se uskutečnila přehlídka netradičních plavidel, kdy na vodu vyplulo celkem 21 posádek a všichni politici, šmoulové či lidojedi museli u odborné poroty, v čele se starostou města Holešov, vyvolat určitý umělecký dojem. Poté se připravili také odvážní závodníci, které čekal přejezd vodní lávky na kole. Jak to asi vypadalo, není třeba líčit. Každopádně klobouk dolů před všemi, co se do toho pustili.
Bohatý hudební program ale pokračoval dál, v podvečer patřilo pódium osmičlenné slovenské SKA skupině Polemic, legendárnímu plzeňskému punkovému triu Znouzectnost a také kapele Support Lesbiens, které vyšlo v říjnu loňského roku nové album nesoucí název Leave a Message. Následně nastoupil nejen dětmi oblíbený Jaroslav Uhlíř se svojí doprovodnou rockovou kapelou (ano, za zády stále optimistického Jaroslava Uhlíře jste mohli skutečně spatřit baskytaru, elektrickou kytaru a bicí), aby zahrál nesmrtelné pohádkové hity, které za posledních 40 vytvořil, a které znají snad všechny generace. Program na menším pódiu zakončil herec a písničkář Jiří Schmitzer svými zcela specifickými humornými písněmi a vše naznačovalo tomu, že Holešovská regata 2014 se pomalu blíží k cíli. Nastal totiž zlatý hřeb večera, kterým byla zcela bez debat kapela Kryštof. Ostravská parta, která zažívá velmi úspěšné období ve všech směrech, si na letošní léto vybrala pouze pět festivalů, kde se před svou dlouhou koncertní pauzou, kromě vlastních Kryštof Kempů, představí. Proto si dokážete snadno přestavit, že zámecká zahrada doslova praskala ve švech. “Budeme se snažit, aby to byl jeden z nejlepších koncertů, jaký jste kdy v Holešově viděli,” přivítal fanoušky frontman kapely Richard Krajčo. Ti zase pro změnu přivítali své oblíbence obrovským počtem balónků, které po první písni vypustili k nebi. Budeme-li hovořit o tom, která kapela předvedla na Regatě jasně největší show, pak má Kryštof připsané prvenství. Ať si říká, kdo chce, co chce, pánové si úspěch zkrátka zaslouží, jelikož jim může momentálně málokterá česká kapela konkurovat.
Přečtěte si exkluzivní rozhovory, které vznikly během Holešovské regaty 2014. Zástupci vybraných kapel se rozpovídali krátce před či po svém vystoupení. Dozvíte se, co pro ně Regata znamená, co plánují na léto a také, koho by rádi viděli na festivalu, kdyby byli návštěvníky a mohli si libovolně vybrat.
Igor Timko
(frontman kapely No Name)
Na Holešovské regatě nejste poprvé. Co se vám okamžitě vybaví při vyřčení názvu tohoto festivalu?
Velký počet návštěvníků a dobrá organizace. Michal Žáček s pořádající agentury Velryba je člověk, se kterým spolupracujeme už dvanáct let. Tím pádem víme, že když přijdeme, tak bude všechno připravené tak, jak má být. S bráchou Ivanem (pozn.: bubeník kapely No Name) jsme se shodli, že platí jedna věc. A sice, čím menší město, tím vděčnější publikum. Proto se sem na Kroměřížsko rádi vracíme.
Jaký máte vztah k festivalům celkově? Je vám příjemnější hrát na takových akcích, nebo preferujete vlastní koncerty?
Vždy se to vztahuje k aktuálnímu ročnímu období. Je jasné, že když hrajeme na nějaké firemní akci uprostřed prosince, tak to má úplně jinou příchuť, než open-airy. Ty jsou zkrátka jiné. Máte lepší kontakt s lidmi, po koncertě si dáte pivečko a pořádnou festivalovou klobásu. (úsměv) To prostě v zimě nezažijete. Ale s létem zase souvisí riziko deště, například včera nám pršelo dvě hodiny v kuse. Zkrátka, máme rádi všechno – klubové koncerty, halové koncerty i festivaly. Zrovna minulý týden jsme hráli na Votvíráku pro 25 000 lidí.
Můžete prozradit plány na právě začínající léto? Co vás čeká? Co byste rád zmínil?
Postupně doděláváme nové album, nějakých sedm osm písní, a za týden nás čeká celozávodní dovolená, kdy se rozutečeme do všech koutů Evropy a možná i dál. Na dovolené budeme věci dodělávat, dopisovat texty a poté se budeme zase setkávat a desku finalizovat. Aby to bylo bez nějakých stresů a problémů, tak bychom ji rádi vydali na začátku příštího roku. Dále nás čeká akustické turné, které bude čítat celkem osmnáct akustických koncertů po České a Slovenské republice. Startujeme začátkem října v Táboře a končíme 21. prosince u nás doma v Košicích. Máme práce jako na kostele. Zároveň nás čeká zcela nová zkušenost, jelikož budeme dělat muziku k divadelní hře. Jde o klasiku Sama Chalupky, o opravdu starou záležitost, ale s přesahem na dnešní dobu. Je to pro nás výzva a těšíme se na to.
Kdybyste byl vy sám návštěvník festivalu a mohl si vybrat libovolného interpreta – koho byste rád viděl?
Nás. Zatím se mi nikdy nepodařilo vidět, jak hrajeme. (smích) Když to vidím ze záznamu, tak to není úplně ono. Chtěl bych to vidět z perspektivy diváka a naživo. Jinak už jsem viděl téměř všechny české a slovenské kapely, od Lucie, Elánu, přes Kryštof, Olympic až po Haberu či Žbirku. A na zahraniční kapely chodím pravidelně. Třeba v září se chystáme do Prahy na Pharrella Williamse. Takže v podstatě mám jen jeden nesplnitelný sen, a to vidět nás.
Jitka Šuranská
(zpěvačka, houslistka a držitelka ceny Anděl v kategorii World music)
Holešovská regata – co se ti vybaví na první dobrou při vyřčení názvu tohoto festivalu?
Na Regatě jsem byla letos poprvé. Na náš region je to překvapivě velký festival, kam chodí spousta rodin s dětmi, panuje tady dobrá nálada už teď v poledne a tak to vypadá, že to funguje. Ale musela bych tady strávit víc času, abych si udělala pořádný názor.
Jaký máš vztah k festivalům celkově? Je ti příjemnější hrát na takových akcích, nebo preferuješ vlastní koncerty?
Klubové hraní s komorní atmosférou je mi ve své podstatě příjemnější. Ale festivaly jsou pro mě, jakožto pro ne ještě tolik známou interpretku, výhodné.
V čem?
Přijde se na mě podívat široké spektrum lidí, které přijíždí na různé kapely, a na mě narazí třeba úplně náhodou. Tím pádem mám úžasnou příležitost se novému publiku představit.
Máš nějaký zajímavý zážitek z festivalů, které jsi doposud absolvovala? Přece jen, dnes hned po tobě nastoupili slovenští No Name, což jen potvrzuje tvá slova, že tě vidělo široké spektrum lidí.
Teď si asi na nic konkrétního nevzpomenu. Koncert od koncertu je to jiné a vždy to záleží na tom, jací lidé se sejdou.
Můžeš prozradit plány na právě začínající léto? Co tě čeká? Co bys ráda zmínila?
Příští víkend jedu na festival, který pořádá EBU (pozn.: European Broadcasting Union) a uskuteční se ve Švédsku. Tam budu mít svůj koncert, který budou snímat evropská rádia. Je to úžasná příležitost, jak představit naši tradiční hudbu. Dále bych ráda zmínila Folkové prázdniny, což je můj kůň. (úsměv) Pro tento festival pracuji také jako produkční, tudíž k němu mám obrovský vztah. Letos tam budu spolupořádat projekt tří zpěvaček, kdy já budu jedna z nich, a budeme si vyměňovat vlastní písně s tématikou letošního ročníku. Takže to jsou dvě nejzajímavější akce, na které se momentálně těším.
Nezmínila jsi žádnou práci ve studiu, což je zcela logické, jelikož je stále velmi aktuální tvé CD s názvem Nězachoď slunečko, za které jsi letos získala Anděla v kategorii World music žánrových cen APH. Jak ten velký úspěch hodnotíš s odstupem času?
Jsem moc ráda, že jsem to udělala tak poctivě. Oslovila jsem firmy a poprosila je o podporu. Díky tomu jsem si vybrala to nejlepší zlínské studio a pozvala jsem si ty nejlepší muzikanty. Teď, s odstupem času, vím, že jsme udělali skutečně nejvíc, co jsme mohli. A na té desce to je slyšet.
A dají se nějakým způsobem vyjádřit pocity z Anděla? Nebo je to spíš tvá vnitřní záležitost, něco, o čem moc nemluvíš?
Až když jsem získala tohle ocenění, tak jsem si uvědomila, že se nám to celé podařilo. Byla jsem hodně vyčerpaná, protože desku jsme začali natáčet v únoru (pozn.: 2013), do toho jsem stále sháněla peníze, a na svět přišla až v červnu, kdy se slavnostně pokřtila. Člověk by to dílo měl vnímat jako své dítě. Jenže já už jsem neměla sílu a necítila jsem skutečně nic. Až když přišel Anděl (pozn.: letos v březnu), tak mi došlo, že se skutečně něco podařilo.
Odbočíme-li od práce, tak mě zajímá, co dovolená? Máš vůbec přes léto čas na odpočinek?
Zjistila jsem, že mám přes léto volno skoro pět dní v kuse. (smích) To je super. Cítím, že potřebuji vypadnout do přírody a nepotkávat se s lidmi. Člověk totiž pořád hraje, do toho komunikuje s pořadateli a potkává se s posluchači a ono je to velmi intenzivní. Proto potřebuji vypnout.
Na závěr otázka na odlehčení. Kdybys byla ty sama návštěvníkem festivalu a mohla si vybrat libovolného interpreta – koho bys rád viděla?
Je pravda, že mám docela specifický vkus. Jezdím na jeden z nejvýznamnějších festivalů world music v Evropě, který se koná v Rudolstadtu vždy první víkend v červenci, a tam si pokaždé vyberu hned několik interpretů. Ale i u nás na festivalech bych si našla kapely, vždy mě něco zaujme, líbí se mi i střední proud. Například na Holešovskou regatu bych šla kvůli Nohavicovi.
Josef Czenda Urbánek
(frontman kapely Support Lesbiens)
Holešovská regata – co se vám vybaví na první dobrou při vyřčení názvu tohoto festivalu?
Morava, lodě, voda, víno, ženy, zpěv. (úsměv)
Jaký máte vztah k festivalům celkově? Je vám příjemnější hrát na takových akcích, nebo preferujete vlastní koncerty?
Obojí má něco do sebe a je velice příjemné to během roku prostřídat. Na festivalu jste většinou na čerstvém vzduchu, často na velice zajímavých místech, kde by člověka ani nenapadlo uspořádat koncert. Má to specifickou atmosféru, pro mě synonymum léta, dorazí široké spektrum posluchačů, které chcete oslovit a pobavit.
Můžete prozradit plány na právě začínající léto? Co vás čeká? Co byste rád zmínil?
Léto je před námi a já bych si za sebe a celou kapelu Support Lesbiens přál, aby nám na všech festivalech, kterých se zúčastníme, vyšlo počasí, dorazilo spoustu lidí a užili jsme si to naplno. Vedle toho budeme pracovat a připravovat podzimní turné, které začíná mít konkrétní obrysy a už teď se na něj těšíme.
Kdybyste byl vy sám návštěvník festivalu a mohl si vybrat libovolného interpreta – koho byste rád viděl?
Díky tomu, že s kapelou objedeme za rok hodně koncertů a festivalů, tak není moc kapel nebo interpretů z Čech a Moravy, se kterými bychom se alespoň na chvilku neviděli. Tudíž obrátím-li se do světa, tak na vrcholu mého zájmu by byla asi má milovaná kapela Soundgarden, která nedávno ohlásila návrat. Vidět je by byl splněný sen, ve který jsem už ani nedoufal.
Golda (Oldřich Neumann)
(baskytarista kapely Znouzectnost)
Holešovská regata – co se vám vybaví na první dobrou při vyřčení názvu tohoto festivalu?
Dneska už se mi něco vybaví, ale v podstatě do včerejška jsme vůbec nevěděli, že tato akce existuje. U nás pojem Holešovská regata neznáme (pozn.: kapela Znouzectnost pochází z Plzně). Místo i formu festivalu jsme si samozřejmě vyhledali, ale že to bude až tak velké, to jsme nečekali. Program Regaty se mi líbí, přijde mi, že nejde o úplně klasický festival, jelikož se nese v rodinném duchu. A to je pro mě zajímavější, než ty klasické fesťáky, kde je více méně všechno striktně dané. Regata je vůči normálnímu posluchači vstřícnější.
Jaký máte vztah k festivalům celkově? Je vám příjemnější hrát na takových akcích, nebo preferujete vlastní koncerty?
My nejsme festivalová kapela. Hrajeme už docela dlouho, ale z osmdesáti procent hlavně v klubech. A kluby jsou jiné. Hrajeme tam hodinu a půl, klidně i dvě hodiny, uděláme si svoji vlastní atmosféru, hodně improvizujeme, máme tam spoustu prupovídek. Kdežto na festivalech je jasně daný play time zhruba padesát minut, což pro nás není úplně jednoduché. Zrovna tady na Regatě je dobré, že hrajeme na menším pódiu, které je klubové, protože pokud někdy hrajeme na velkém, tak je to horší. Tam by měl člověk umět to stadiónové krocení davu i se všemi opičkami, jelikož bez toho, to zkrátka nejde. Takže na velkém pódiu se necítíme úplně dobře. Také záleží, ve kterou denní dobu tam hrajeme. Pokud ještě za světla, tak je to opravdu plácnutí do vody. Uhrajte velké pódium ve třech lidech… (úsměv)
Máte nějaký zajímavý koncertní zážitek z poslední doby?
Teď se nám sešly tři zajímavé akce po sobě. Včera jsme hráli v kostele, minulý týden na svatbě a před tím jsme byli ve věznici na Borech. (smích) To byl koncert vyloženě pro vězně, tam se normální smrtelník nedostane.
Jaké ve vás byly pocity, když jste před sebou měl publikum poskládané jen z vězňů?
Bylo to hrozně příjemné. Ve věznici se koná jedna, maximálně dvě akce za rok a většinou tam hrají spíš písničkáři, kteří vězňům říkají různé hlubokomyslné věci. A my jsme si řekli, že nic takového dělat nebudeme a odehrajeme náš běžný koncert – pořádný nářez. Vězni sice museli sedět (úsměv), ale byli hrozně vděční. Komunikovali jsme s nimi jako rovný s rovným, například náš kytarista Déma, hlavní speaker, se jich ptal, koho pustí nejdřív a kdo bude sedět nejdéle. A najednou jsme slyšeli odpovědi: “Já půjdu ve čtvrtek.” A druhý na to: “Já tady budu sedět ještě dalších deset let.” Bylo to prima. Měl jsem sice strach, že když tam vstoupíme, tak že nás ty mříže nějak sevřou, ale nestalo se tak.
Co to včerejší hraní v kostele? To je další netradiční místo pro punkovou kapelu.
On to nebyl gotický kostel, ale farnost, kde jsme hráli pro evangelíky. Víceméně pro lidi, kteří na nás svým způsobem vyrostli. Sešli se tam maminky s dětmi, kterým nebyl ještě ani rok, ale také babičky. A člověk si najednou říká, aby to v tomhle prostředí nebyl už opravdu velký randál. Ale všichni byli spokojení, udělali jsme z toho tak trochu divadlo. I díky tomu, že to nebylo těch nabušených festivalových padesát minut, tak jsme do toho mohli vložit trošku mystifikace.
Můžete prozradit plány na právě začínající léto? Co vás čeká? Co byste rád zmínil?
Po šesti letech připravujeme novou desku a rádi bychom ji dodělali. Po dvaceti letech jsme se znovu vrátili k systému, že netočíme v klasickém studiu, ale nastěhovali jsme se ke kamarádovi do garáže, který je fakt šikovný, zvučí kapely, tím pádem opravdu slyší. Dneska, pokud neděláte fakt super vyčištěnou muziku, je úplně jedno, kde točíte, protože technologie umožňuje cokoliv. Akorát je problém v tom, že máme jako kapela hodně rozježděno, stejně tak i člověk, u kterého natáčíme, tím pádem se nemůžeme sehnat na dodělávky. Navíc chceme po mnoha letech udělat i vinyl, u něhož je výrobní lhůta měsíc. To znamená, že jakmile budeme mít nahrávku hotovou, CDčka můžeme mít do týdne vyrobená, ale na vinyl se čeká. Takže řešíme, jak to udělat, zda počkat, nebo ne. Popravdě si myslím, že to spolu moc nesouvisí, jelikož v dnešní době stahování je CDčko spíš suvenýr z koncertu. Lidé si ho koupí, pokud je hezky udělané. Ale stejně z něho tu muziku nikdo moc neposlouchá, všichni to mají v počítačích nebo telefonech. Kdežto vinyl je nostalgie a zájemci si na něho počkají.
Kdybyste byl vy sám návštěvník festivalu a mohl si vybrat libovolného interpreta – koho byste rád viděl?
Velvet Underground. Ale ty už bohužel neuvidím, ty jsem po revoluci propásl. Hodně rád bych viděl Davida Bowieho a taky bývalého kytaristu kapely Stranglers. Je to starý pán, který objíždí smradlavé kluby. Je zvláštní, jak tito lidé, kteří mají obrovský dar psát muziku, najednou zmizí. Jak je doba zválcuje. Zároveň mě fascinuje, že dneska je možné vidět fakt všechno, pokud na to člověk má prachy.
Richard Krajčo a Nikolaos Grigoriadis
(frontman a trumpetista kapely Kryštof)
Holešovská regata – co se vám vybaví na první dobrou při vyřčení názvu tohoto festivalu?
Richard: Bohužel musím přiznat, že se mi vybaví pouze to, že nás pořadatelé asi tři roky uháněli a my jsme se sem dostali až letos, kdy jsme si vybírali jenom pět míst, kde budeme v létě, kromě našich Kempů, hrát. Díky tomu, že jsme věděli, jaký o nás mají zájem, tak jsme jim kývli.
Ale těšíte se na premiéru na Regatě, ne?
Richard: Těšíme. Vypadá to tady hezky, tak doufám, že to bude i dobrý koncert.
Jaký máte vztah k festivalům celkově? Je vám příjemnější hrát na takových akcích, nebo preferujete vlastní koncerty?
Nikolaos: Festivaly v České republice jsou oblíbené. Máme je opravdu rádi, patří to k létu, k životu kapely.
Letos vás, jak již Richard naznačil, na mnoho festivalech neuvidíme, jelikož jsou před vámi Kryštof Kempy. Dá se tento typ akce nazvat jako jakýmsi novým rodícím se festivalem? Je možné, že se z Kempů stane tradice, nebo jde o jedinečnost, kterou jste pro tohle léto připravili?
Nikolaos: Byli bychom nesmírně rádi, kdyby se z toho stala tradice. Celé je to koncipováno jako rodinný festival. Všichni návštěvníci budou mít svůj prostor, nebudou se muset mačkat. Zkrátka, ponese se to v rodinném duchu.
Richard: Uvidíme, jak to všechno dopadne. Zájem fanoušků je veliký, myslím, že všechny Kempy budou ve výsledku vyprodané, takže záleží, jak se to povede na místě. Když budou lidé i my spokojeni, tak budeme mít tendenci to opakovat. Nicméně uvidíme, co přijde příští rok, jelikož budeme na jaře vydávat novou desku a na podzim chceme jet halové turné. Proto je možné, že Kempy příští rok nebudou a vrátí se v plné síle za dva roky. Je možné, že si s nimi dáme příští rok pauzičku. Zkrátka, budeme to hodnotit až v září. Každopádně Kempy nejsou typ projektu, který by měl být jednou a konec.
Nemůžu se nezeptat na blížící se koncertní pauzu kapely Kryštof. Od té první, která přišla v roce 2011, uběhla dlouhá doba, mnoho se událo a tak mě zajímá, jak ji vnímáte nyní, když už tušíte, do čeho jdete.
Nikolaos: Ano, půjde o koncertní pauzu, veřejně vystupovat skutečně nebudeme. Ale je důležité zmínit, že nejde o žádnou pauzu v životě kapely, protože budeme pořád v kontaktu a čeká nás zkoušení a nahrávání nových písniček, příprava halového tour a vlastně všech věcí kolem nového alba.
Richard: Víme, do čeho jdeme, ale myslím si, že je to jakási nutnost, abychom zůstali vzácnými. I tím, že jsme si na letošní léto vybrali pouze pět festivalů, tak se o nás spustil obrovský boj. Včera měli snad poprvé v historii vyprodáno na Bernard Festu a pořadatel říkal, že je přesvědčený o tom, že se tak stalo díky tomu, že jsme tam byli. A to za sebou měli dvacet ročníků. Lidi ví, že nás dlouho neuvidí a tak za námi jezdí. A my budeme mít hlavně skutečně čas si připravit všechny věci okolo nové desky a já si myslím, že máme našlápnuté k tomu, udělat lepší desku než je Inzerát. A lepší musí být i následné turné.
Bude vám koncertování chybět, nebo se těšíte na období bez pódií a lidí?
Nikolaos: My máme koncertování moc rádi, nabíjí nás to a posouvá dál, takže nám určitě chybět bude.
Pojďme k připravované desce. Asi skutečně málokomu uniklo, že pomalu připravujete sedmé studiové album. Soudě dle dosud vypuštěných informací a koneckonců i slov Richarda, to bude opět stát za to.
Nikolaos: Nyní jsme ve fázi, kdy máme natočených pět věcí a opravdu z toho máme dobrý pocit. U Inzerátu jsme si mysleli, že se zrodilo něco výjimečného a teď se ten pocit vyšplhal zase o něco výš. Myslíme si, že to bude lepší než Inzerát. Ten jsme navíc museli natočit téměř za deset dní, ovšem nyní máme možnost si s tím víc hrát a je to znát.
Jakým směrem jste se vydali tentokrát?
Richard: Takovým, jakým vždycky. (smích)
Tomu nevěřím. U vás je totiž jedinečné to, že s každou novou deskou přicházíte i s jinou polohou.
Richard: Ono se to nedá moc popsat. Nastoupili jsme do studia s tím, že chceme jít zase o kousek dál. Ale jak dál, to člověk často odhalí až na místě. Spoustu věcí máš připravených, jako například strukturu písně, máš připravené aranže, ale mnoho tě toho napadne až ve studiu. Tentokrát jsme si vypůjčili hodně syntezátorů a zároveň jsme věděli, že to chceme hodně kombinovat se silnými akustickými kytarami, což jsme nikdy úplně nedělali. Takže si myslím, že zvuk bude malinko překvapující. Jsme z toho nadšeni, producenti jsou z toho nadšeni a říkali, že neznají na světě moc kapel, které by tolik kombinovali elektronickou muziku s tou akustickou. Uvidíme, nemůžeme se dočkat, až to bude venku. Ale máme před sebou ještě druhou půlku natáčení a ta se nemusí povést. Ale já doufám, že se povede. Kdybychom nyní vydali to, co máme, tak řeknu, že jsme jasně vydali nejlepší EP naší historie. Ovšem ještě nám chybí pět songů. Snad až to dotočíme, tak řeknu, že jsme Inzerát hravě přeskočili.
Nikolaos: Zatím každý, kdo to slyšel, tak říkal, že to zní úplně jinak, že ten zvuk je výjimečný. Ale těžko říct, jak to přijmou fanoušci.
Na závěr otázka na odlehčení. Kdybyste byli vy návštěvníky festivalu a mohli si vybrat libovolného interpreta – koho byste rádi viděli?
Nikolaos: Na festivalu Colours of Ostrava mi utekl Jamie Cullum, tím pádem bych rád viděl právě jej. A také bych moc rád viděl na nějakém festivalu Coldplay. (úsměv)
Richarde, co ty? A neříkej Coldplay.
Richard: Já bych rád viděl nás. Lidé nám pořád píšou, jak jsou naše koncerty super a mně to přijde pořád stejné, protože v tom žiju dvacet let. Tím pádem bych chtěl vidět, jestli je to opravdu taková šupa, jak všichni říkají. Ale jinak, kdybych si mohl vybrat… (přemýšlí) Těžko říct. Asi bych rád znovu viděl U2, jelikož jsem celkem nedočkavý jejich nové desky. Chtěl bych vidět Nirvanu, ale tu už neuvidím, chtěl bych vidět Beatles, ty bohužel taky neuvidím. No a tys mi to zakázal, ale chtěl bych si zase zajít na Coldplay, i když musím říct, že po jejich nové desce, která se mi příliš nelíbí, moc nevím, co bych od toho měl čekat.
Odkazy: www.holesovskaregata.cz, www.no-name.sk, jitkasuranska.cz, www.supportlesbiens.cz, www.znc.cz, www.krystof.net
Foto: Milan Kruliš, Martin Úchvata, Katka Pche, Eva Solaříková