Málokterý festival v České republice myslí tak moc na celé rodiny, jako právě Holešovská regata. Z jednodenní akce se postupem času stala záležitost dvoudenní a pořadatelé nedbají jenom na kvalitní hudební program, nýbrž dbají i na program doprovodný. Ten se letos nesl v duchu pravého cirkusu.
Ve festivalovém speciálu naleznete celkem 3 exkluzivní „lehké letní“ rozhovory. Kdo se před či po svém vystoupení rozpovídal? Petr Fiala (Mňága a Žďorp), Jiří Macháček (MIG 21) a David Koller.
Festival Holešovská regata skutečně není jenom o muzice. Letošní doprovodný program to jednoznačně potvrdil: „Nový cirkus, aneb když cirkus, tak pořádný!“ Celou sobotu byli na louce holešovského zámku k vidění všemožní kejklíři a akrobaté, na programu tak byl kupříkladu průvod, provazochodecká i žonglérská show. Pro návštěvníky byly navíc připraveny workshopy, takže si na své přišli skutečně všichni. Ti nejmenší, ale i jejich rodiče.
Můžete ovšem namítat, že když jdete na festival, tak jdete hlavně za muzikou. Ani v tomhle vás Holešovská regata nikdy nezklame. Letos se na pódiu představila opět špička české hudební scény.
Páteční večer patřil jednomu z posledních koncertů Tomáše Kluse a Jeho cílové skupiny před avizovanou „klidovou“ pauzou. O tomto mladém muzikantovi si můžete myslet cokoliv, leč jedno je jasné – energie má na rozdávání, alespoň tedy na pódiu, což všem přítomným v Holešově dokázal. (Poznámka: V době, kdy tento Festivalový speciál vznikal, vyšla Tomáši Klusovi nová deska Anat život není. Jak jste se možná již doslechli, deska završuje určité období, po kterém se Tomáš Klus skutečně chystá na roční pauzu v koncertování a nechá tak prostor písním z nového alba, aby mluvili za sebe, bez dalších vysvětlivek. Co nám řeknou? Uvidíme. Pojďme nyní zpět k Regatě.)
Když jsme u těch nových desek, je na místě zmínit, že sobotní den byl převážně ve znamení kapel pyšnících se novou deskou. Hned čtyři vystupující kapely totiž vydaly za poslední týdny a měsíce nové album. Valašskomeziříčská kapela Mňága a Žďorp zahrála zbrusu nové písně z loňského alba Made in China, jež se skutečně nahrávalo v Číně, konkrétně v Pekingu. Chlapecká, taneční, pěvecká a striptérská skupina z Prahy 5 Smíchova MIG 21, v čele s nezkrotným frontmanem Jirkou Macháčkem, zase představila nové věci z desky, která nese jednoduchý a výstižný název Album. Pánové ji vydali v říjnu loňského roku a fanouškům udělali nesmírnou radost, jelikož na ni čekali dlouhých deset let. V podvečer patřilo pódium legendárnímu Davidu Kollerovi a jeho bandu. I David Koller přijel s novým materiálem, který najdete na v březnu vydané desce ČeskosLOVEnsko. Ale co by to bylo za koncert, kdyby nedošlo alespoň na pár věcí od momentálně spící Lucie, že? Uvidíme, jestli i tato legendární dáma připraví do budoucna nějaké nové písně.
Letošní hlavní hvězdou Regaty byla kapela Chinaski. Ano, tušíte správně, i partička okolo Michala Malátného má novou desku. Jmenuje se Rockfield. Zajímavostí je, že deska byla opravdu natočena ve slavném studiu Rockfield ve Walesu, kde natáčeli mimo jiné takové hvězdy jako například kapely Queen či Coldplay. Chinaski si mnohatisícový dav pod pódiem velmi rychle získali a nebylo jedince, který by notoricky známé pecky nezpíval. Takový pohled je k nezaplacení. S posledním tónem rádii několikrát denně hraného Vína se spustili odvážní akrobaté na šálách a noční oblohu prozářil monstrózní ohňostroj. Parádní cirkus tak velkolepě skončil. Holešovská regata i letos šťastně doplula do cíle. Na další plavbu se chystá příští rok, a to 24. a 25. června.
Přečtěte si exkluzivní rozhovory, které vznikly během Holešovské regaty 2015. Zástupci vybraných kapel se rozpovídali krátce před či po svém vystoupení. Dozvíte se tak mnoho zajímavostí a aktualit a navíc zjistíte, co plánují na zbytek letošního léta.
Petr Fiala
(frontman kapely Mňága a Žďorp)
Co se vám vybaví jako úplně první, když se řekne Holešovská regata?
Vybaví se mi monster festival, který pořádá náš bývalý manažer Michal Žáček.
Jaký máte vztah k festivalům? Jsou vám sympatické, nebo raději preferujete své vlastní koncerty?
My máme festivaly strašně rádi. Máme rádi ty velké, šílené, na kterých je víc pódií, jako jsou třeba Rock For People, Pohoda nebo Colours of Ostrava, ale i ty malé, které se konají na fotbalových hřištích a jsou o poznání klidnější. A samozřejmě máme rádi i kluby. Fór je v tom, že to je jako v životě. Všechno se musí střídat. Jedno bez druhého nejde.
Máte nějaký nezapomenutelný festivalový zážitek?
Těch je moc. Ale asi největší masakr, co jsme zažili, byl kolem roku 1995. Publicista Jarda Špulák se rozhodl, že udělá festival v Mostě v jednom dole. Utratil za něj asi osmnáct milionů, což byly v té době neskutečné peníze. Pozval si slavné kapely, například Nazareth, nicméně skončilo to celé krachem. Bylo to jak z Felliniho filmu. Proudy deště, všechno bylo najednou v blátě… Skutečný vrchol dekadence.
Nemůžeme nevzpomenout vaši zatím poslední desku s názvem Made in China, která vznikla loni v květnu a jak už sám název napovídá, nahrávala se přímo v Číně. Jak na toto období vzpomínáte?
Byl to velmi dobrý životní zážitek. Poznali jsme Čínu, ve které jsme si zahráli i tři koncerty na velkých festivalech. Měli jsme strach, nevěděli jsme, jak budou lidi reagovat, ale jsou stejní jako u nás. Je jim jedno, jestli zpíváš česky nebo anglicky. Začneš hrát bigbít a oni začnou trsat… (úsměv) Ale tím, že to je zcela odlišná kultura, tak to bylo pro nás všechno trošku jiné. Například jsme jezdili taxíkem do studia a opravdu jsme se soustředili jen a jen na nahrávání písniček. Najednou nám nikdo nevolal a nemuseli jsme chodit pro děti do školky. Byli jsme prostě daleko. Samozřejmě, že se nám taky občas stýskalo.
Jak vás napadla zrovna Čína, respektive Peking?
Odvíjelo se to celé od toho, že deska se už od začátku měla jmenovat Made in China. Je to nápis, který najdeš na téměř všech věcech, v Číně se vyrábí skoro všechno. A najednou nás napadlo, že když se deska jmenuje „Vyrobeno v Číně“, že ji tam nahrajeme. Všichni jezdí do Ameriky, do Německa nebo do Abbey Road, je to jen otázka peněz. Když si našetříš a zaplatíš frekvence, tak můžeš nahrávat ve stejné cimře, jako nahrávali Beatles. A to mě moc neláká. Jsem spíš pankáč a raději jdu do něčeho, o čem moc nevím. Rád se nechávám překvapit. Nakonec se mi k tomu podařilo přesvědčit i konzervativnější členy kapely, kteří z toho výletu měli strach. I já jsem z toho měl strach. Jen jsem dělal, že nemám… (smích)
Hodně vám pomohli i fanoušci, kteří na nahrávání desky v Pekingu přispívali přes jeden internetový portál a vy jste jim za odměnu připravili skutečně krásné dárky.
Ano. Celý náš nápad s deskou klapl pouze díky fanouškům, protože nakonec spolykal nějakých osm set tisíc a fanoušci nám přispěli šest set tisíc. Moc nám pomohli, přece jen jsme obyčejná kapela a tolik peněz jsme prostě neměli. Když jsme se z Číny vrátili, tak všechny slíbené dárky dostali.
To je paráda. A jak vzpomínáte na období kolem vaší první desky, která nese název Made in Valmez?
První desku jsme nahrávali v listopadu roku 1990. Ovšem nikdo nám ji nejdřív nechtěl vydat. Pamatuji si, že jsme nakonec ukecali malou firmu z Ostravy, která nás do studia poslala, ale v tom momentě, kdy nás tam poslala, tak si to zase rozmyslela. Ještě jsme zapojovali nástroje a už nám volali, že si to rozmysleli, že to nechtějí platit. Na což jsem ale řekl, že už tu desku máme skoro hotovou. Z telefonu se ozvalo: „Fakt? Tak to dodělejte!“ (smích) V tu ránu jsme s klukama začali rychle něco dělat, aby náhodou někdo nepřijel na kontrolu a nevyhodil nás. Byl to prostě punk… (opět smích)
Dokážete říct tři písničky z vaší tvorby, které pro vás znamenají nejvíc?
Dutý ale free, 17 b a Hodinový hotel.
Co vás čeká během léta? Co byste rád zmínil, případně, kam byste rád pozval fanoušky?
Těšíme se na všechno. Ten model máme podobný, jako většina českých kapel. To znamená, že pátky a soboty drhneme festivaly. Například dnes hrajeme třikrát (pozn.: po koncertě na Holešovské regatě se kapela Mňága a Žďorp přesunula na koncert do Malé Morávky, v noci hrála ještě v Pusté Polomi). Je to zábavný způsob života.
Kdybyste byl vy sám návštěvník festivalu, koho byste rád viděl na pódiu?
Nebudu říkat vtip, jakože bych rád viděl Beatles, jo? Strašně rád bych zase po dlouhé době viděl The Cure. Holt muzikantská daň spočívá v tom, že spoustu věcí nevidíme, protože někde hrajeme. Potom to musí člověk dohánět.
Jiří Macháček
(frontman kapely MIG 21)
Co se vám vybaví jako úplně první, když se řekne Holešovská regata?
Asi nějaké závody, ne? A nejspíš na lodích. Ale kdoví, třeba jsou to i nějaké závody vzdušné či pozemní. Těžko říct takhle z hlavy…
Jaký máte vztah k festivalům? Jsou vám blízké, nebo preferujete raději vlastní koncerty?
Celý můj život je v podstatě jeden velký festival, čili nebudu tvrdit, že festival je něco obyčejného. Můj osobní vztah k festivalům je stejný, jako vztah k mému životu.
Na Regatě představíte písničky z nové desky, která nese jednoduchý název Album. Liší se nějak vaše čtvrtá řadovka od těch předchozích?
Na naší nové desce jsou určitě jiné písničky, než na našich deskách předešlých. Řekli jsme si totiž, že nemá cenu znovu nahrávat písničky, které jsme už nahráli, a že by bylo fajn, kdyby na nové desce byly nové věci. Takže tím se nová deska liší od těch starých. Jsou na ní nové písně. Ale! Pořád jsme to my, kdo je napsal a kdo je zpívá a pořád jsme to my, kdo je hraje vesměs na ty samé nástroje. Kromě toho všeho jsme si na desku přizvali hosta, a to vynikajícího jazzového klávesáka Matěje Benka, který hraje hned v několika písních. A to je tak asi všechno, co bych k tomu řekl…
Novou desku jste vydali po deseti letech, což je docela dlouhá doba. Změnilo se za tu dobu vaše vnímání muziky? Co vás momentálně hudebně naplňuje a těší?
Když dejme tomu dokážeme držet rytmus. To je potom to hraní mnohem větší zábava, než když rytmus netrefujeme. Koneckonců, to platí i o melodických linkách. Když je člověk netrefí, tak z toho nemá takový požitek, jako když se mu náhodou podaří vše zazpívat tak, jak to má být. A v tomto jsme se určitě posunuli dost dopředu. Jinak považuji za ohromný úspěch i to, že se nám hudba ještě nezošklivila a máme ji pořád rádi.
Na nové desce již nefiguruje baskytarista Tomáš Kurfürst, který vaši kapelu v roce 2013 opustil, a nahradil jej Adam Stivín. Proč k tomu došlo?
Tomáš Kurfürst se po vzájemné dohodě vydal vlastní cestou a jeho kroky již nejsou sesynchronizovány s těmi našimi. Zůstali jsme však přátelé. Myslím si, že takový má život být. Cesty se rozdělují, ale přátelství zůstávají.
Dokážete říct tři písničky z vaší tvorby, které pro vás znamenají nejvíc?
Víte, moje paměť je zničená chemickými a jinými prostředky, proto mám názvy písní napsány na papírku a ten je v tuto chvíli již na pódiu. Bohužel vám neposloužím… (úsměv)
Nedá se nic dělat. Co vás čeká v létě? Na co se nyní těšíte?
Především se těším, že bude tepleji, že s sebou nebudeme muset vozit přídavná topná tělíska a všemožné vrstvy oblečení, které jsou v zimních měsících nezbytné. Zároveň i doufám, že dívky, které jsou spoře oděny, budou lépe ohledatelné a přístupnější.
Kdybyste byl vy sám návštěvník festivalu, koho byste rád viděl?
Z účinkujících na tomto festivalu bych asi neopomenul Ivana Mládka. Na něj bych se šel podívat. Co si budeme říkat, je to písničkář s velkým „P“. Už není nejmladší, takže si myslím, že by bylo dobré jej ještě v závěru tvorby shlédnout. Samozřejmě mu ale přeji dlouhá léta na tomto kulatém světě.
David Koller
(zpěvák, kytarista, bubeník a skladatel)
Co se vám vybaví jako úplně první, když se řekne Holešovská regata?
Vůbec nic… (úsměv) Je jasné, že to jsou závody lodí, řekl bych, že možná i dračích. Určitě to bude zábava, ale nikdy jsem to neviděl. Vůbec mě nenapadalo, že bych sem jel dřív, abych si to vychutnal (pozn.: na Holešovské regatě rok co rok závody netradičních plavidel probíhají).
Troufl byste si ony oblíbené soutěže Holešovské regaty, ať už přejezd vodní lávky na kole či zmíněné závody netradičních plavidel, vyzkoušet?
To jo, mám rád takové srandy.
Jaký máte vztah k festivalům? Jsou vám blízké, nebo preferujete raději své vlastní koncerty?
Kdyby člověka festivaly nebavily, tak by na ně nejezdil. Je pravda, že člověk se díky tomu nedostane na pořádnou letní dovolenou, ale to k muzice patří. Já chci, abychom s kapelou hráli co nejvíc, protože jedině tak jde muzika nahoru. Kapela musí žít.
Na Holešovské regatě jste zahrál i nové písničky z aktuální desky ČeskosLOVEnsko. Dočetl jsem se, že kdybyste nenarazil na košický pouliční časopis, ve kterém byl zajímavý rozhovor, zřejmě by deska vypadala jinak.
Tím myslíte spolupráci se slovenskou textařkou Mirkou Ábelovou, jejíž odpovědi mě v časopise zaujaly. Pochopitelně každý člověk, který se kolem kapely pohybuje, ať už je to muzikant, skladatel nebo textař, do ní přináší něco nového a mění tím celý její obraz. Ten obraz maluje mnoho lidí, včetně producentů, a je to vždycky sázka do loterie. S Mirkou Ábelovou jsme našli společný československý jazyk a myslím, že je nejlepší, když si tu desku člověk poslechne.
Liší se vaše nová deska nějak výrazně od těch předchozích?
Já nejsem kritik. Nedokážu to posoudit. Koukám se spíš dopředu.
Váš koncert si asi málokdo dokáže představit bez písní od kapely Lucie. V jakém stavu se momentálně nachází tato legendární dáma?
Lucie teď trošku pospává, protože za sebou má poměrně velké koncerty a byla unavená. Čeká, až ji zase probudí nějaký princ. Máme před sebou jednu domluvenou akci, a to na karlovarském filmovém festivalu na začátku července. A co bude potom? To se neví.
Ale je určitá naděje, že se fanoušci dočkají jejího alespoň chvilkového probuzení?
Je. Ale nevím, kdy…
Dokážete vybrat tři písničky z vaší bohaté tvorby, které pro vás znamenají nejvíc?
Z každého zásadního období vyberu jednu. Od Jasné páky to je Majolenka, kterou jsme dnes shodou okolností koncert začínali. Od Lucie to jsou Černí andělé. A ze sólových desek je to píseň Chci zas v tobě spát.
Pojďme ještě k létu. Co vás čeká? Je nějaká akce, kterou byste rád zmínil a pozval na ni fanoušky?
Čeká nás zhruba osmnáct fesťáků. Těším se, protože si hezky zahrajeme a hlavně se rozehrajeme. Abych se přiznal, nevím, kam lidi pozvat. Nedávno jsme měli pár větších koncertů, kterými jsme začínali šňůru, na kterou navážeme zase na podzim. Máme nový program, který je se skvělými projekcemi, a bude mít atmosféru poslední desky.
Kdybyste byl vy sám návštěvník festivalu, koho byste rád viděl na pódiu?
Prince.
ČTĚTE TAKÉ:
Festivalový speciál: Holešovská regata 2014
Odkazy: www.holesovskaregata.cz, www.mnaga.cz, mig21.cz, www.davidkoller.cz
Foto: Martin Hubka (hubkaphoto.eu), Pavel Hotárek (facebook.com/pavelholtarekphoto), Vojta Florian (vojtaflorian.com)