Jen těžko by se hledal člověk, který nezná legendární píseň Hrobař. Píseň, která v dávných devadesátkách úspěšně válcovala všechny hitparády. Na svědomí ji má zlínská kapela Premier, v jejímž čele stojí již dvacet let zpěvák Jarda Bobowski.
Ale křivdili bychom Premieru, kdybychom zmiňovali jen prastarého Hrobaře. V loňském roce totiž kapela oslavila významné výročí a nadělila si novou desku. „Jsou na ní obyčejné a jednoduché písničky, zaranžované tak, jak se nám to líbí a jak nás to baví,“ má jasno Jarda Bobowski, se kterým jsem se potkal v Zádveřicích na malém rodinném festivalu Rocková noc pod hvězdami, jehož pořadatelem je valašská kapela Fleret.
Co se ti vybaví jako úplně první, když se řekne Fleret?
Moje úplně první setkání s kapelou Fleret bylo na konci osmdesátých let, a to na střední škole. Spolužák – Vizovjan – mi nahrál na magnetofonovou kazetu záznam nějaké zábavy, kde hrál právě Fleret. Moc se mi to tehdy líbilo, dokonce jsme se pokoušeli hrát některé songy i u táboráků na kytaru.
Rocková noc pod hvězdami není typický festival, přesto by mě zajímalo, jaký máte k takovým akcím vztah? Jsou vám festivaly blízké, nebo raději preferujete své vlastní koncerty?
Festivaly máme moc rádi. V podstatě je milujeme. Je to jedinečná a super příležitost potkat se s muzikanty, kamarády, známými, které jindy nepotkáš. Hlavně je na pokec víc času. A navíc si můžeme některé kolegy i konečně poslechnout…
Máš nějaký speciální festivalový zážitek, na který nikdy nezapomeneš?
Za těch dvacet let jich bylo spousta, ale jeden vzpomenu. Asi v roce 1998 jsme hráli na vizovickém Trnkobraní a já jsem tenkrát nosil copánky skoro do pasu. V první řadě se to začalo hemžit skupinkou skinheadů a moc jsem se jim nelíbil. Po chvíli jsem dostal zásah plechovkou od piva a jako mladý rebel jsem to jednomu z nich vrátil stojanem od mikrofonu přímo do hlavy. A bylo zle. Plechovky a všechno možné začalo lítat na pódium a ochranka musela zasáhnout. V rámci možností je však zpacifikovala. Úspěšně jsme nakonec dohráli a ten skinhead, kterého jsem trefil, se se mnou nakonec u piva a zelené skamarádil. Vzal si ještě jeden můj copánek jako trofej.
V loňském roce jste slavili dvacet let. Dokážeš říct milník, kterého si v historii kapely vážíš nejvíc a naopak milník, na který bys raději zapomněl?
V podstatě skoro všechna období kapely Premier měla svá opodstatnění a vzpomínám na ně moc rád. Snad jen, taková doba temna pro Premier, která byla od roku 2006 do roku 2009, byla opravdu dobou tápání a přemýšlení, co a jak dál.
Premier
Zleva: Daniel Hrnčiřík (baskytara), Daniel Wolcik (bicí), Jarda Bobowski (zpěv, kytara, tance) a Jarda Mikoška (kytara)
Když se zmíní Premier, většině lidí okamžitě naskočí Hrobař, se kterým jste v devadesátých letech dobývali hitparády. Nicméně tvoříte nové písničky, k onomu loňskému výročí jste si nadělili další desku. Jaká je? Kam bys ji ve vaší diskografii zařadil?
Je hlavně hodně pestrá, od humorných poloh až po kusy k hlubokému zamyšlení. Textově se na ní vyřádil převážně náš kytarista Jarda Mikoška, což je vždy záruka velké zábavy. Nejdůležitější ale je, že jsou to obyčejné a jednoduché písničky, zaranžované tak, jak se nám to líbí a jak nás to baví.
Tak mě napadá, proč se deska jmenuje zrovna Zvířátko s pocitem narkomana? Co se pod tímto názvem skrývá za příběh?
Je to vlastně složenina. Takový konglomerát názvů několika písniček, který nám dával úsměvný význam a smysl.
Zmínili jsme Hrobaře, zásadní hit Premieru. Dokážeš říct tři písničky z vaší tvorby, na které jsi ty osobně nejvíc hrdý?
Mám moc rád písničky Koncem léta, Papíroví draci a z těch novějších třeba Písničku pro všechny znalce. Samozřejmě hitovky jako Nejsi nebo Filip s Romanem mají na živém hraní taky velmi silný záběr.
Léto je v plném proudu, diář máte nabitý. Co zajímavého vás ještě čeká? Co bys rád zmínil, případně, kam bys pozval fanoušky?
Je před námi spoustu festů a koncertů, ale rád bych vypíchnul naše oblíbené Tečovice a tamní Roc/k/ování se skupinou Premier, v rámci kterého odehrajeme i fotbalový zápas proti místním. Akce se uskuteční 7. srpna a bude to jako vždy velký nářez!
Foto: Patrik Zelenický a archiv skupiny Premier