Známá vizovická kapela Fleret, která koncertuje v pětičlenném složení Zdeněk Hrachový, Stanislav Bartošík, Vít Rokyta, David Filák a Maroš Abrahám, je letos na scéně plných třicet let. S nepřehlédnutelnou valašskou poetikou těší posluchače v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Podobnou kapelu v téhle zemi nemáme. Kapelník, zpěvák Zdeněk »Hrach« Hrachový s rozšafností sobě vlastní odpověděl na otázky Haló novin. Aby v tom nezůstal sám, přidal se nakonec i skromný, hloubavý houslista Stanislav Bartošík.
Zdeňku, Fleret slaví letos třicet let existence. Nezanedbatelnou kapitolou je účinkování Jarmily Šulákové při Vašich koncertech. Byly jich za 17 let stovky. Je to již uzavřená kapitola, ale přesto: kam řadíte tuto spolupráci?
Sedmnáct let účinkování Fleretu s Jarmilkou Šulákovou kupodivu neberu jako třeba to úplně nejlepší období Fleretu. Nevzpomínám na to nejvíc. Je to z různých důvodů, každopádně to beru jako období, kdy to byl takový Fleret – dortík s třešničkou, kterou byla Jarmilka. Byly to takové nadstandardní koncerty, každý z nich byl výjimečný, vzácný. Prostě s hostem. Jarmila nebyla nikdy členem naší kapely, ale byl to stálý host. Když jsem řekl, že to neberu jako nejlepší období, tak to nemyslím ve zlém. Jedenáct let na začátku hrál Fleret bez Jarmily, pak dlouho s ní a teď dva roky bez Jarmilky. Můžeme se tak znovu věnovat Fleretu plně. Naší vlastní tvorbě pro nás pět chlapů. V období s Jarmilkou jsme specializovali všechno na ni – na lidové písničky. Ale přeci jen my jsme takový normální valašský bigbít.
Čtenáři těchto novin vždy vnímali národní umělkyni Šulákovou velmi příznivě. Víme, že Jarmilka oslavila v červnu již 84. narozeniny. Jak se jí daří? Chystáte letos alespoň jedno společné vystoupení podobně jako loni?
Děkujeme za otázku, Jarmilce se daří dobře. Myslím, že v rámci těchto možností a vzhledem k věku – dokonce výborně, Jarmilka má problémy pouze s chozením. Jinak si myslím, že co tak vím, nemá žádné jiné zdravotní problémy, a v podstatě si velice dobře konečně už dva roky – čili až od 82 let užívá zaslouženého důchodu, když celou dobu předtím koncertovala, cestovala. Určitě jedno vystoupení chystáme stejně jako vloni. My máme letos s Fleretem třicetiny a tam samozřejmě Jarmilka chybět nemůže. Máme takový svůj výroční koncert pravidelně každý rok, a to v Zádveřicích. To je taková malá vesnička tři kilometry od Vizovic. Kdysi jsem tam bydlel a na fotbalovém hřišti děláme festival Rocková noc pod hvězdami. Tam letos 20. července od 17 hodin vystoupí specielně všeci bývalí členové Fleretu. Třeba Vlasta Redl s kapelou a spousta dalších muzikantů a právě tady bude – myslím – alespoň to jedno vystoupení Jarmilky.
Fleret vydal v únoru novou desku. Pod názvem Umělci na šňůře. Jde o záznam živého ostravského koncertu. Co posluchačům nabízí?
Nové CD pod názvem Umělci na šňůře přináší 23 písniček, autorských písniček Fleretu, dá se říct. Udělali jsme záznam živého koncertu, ale písničky jsou vybrány dle jasného klíče: na stránkách naší kapely www.fleretmusic.cz, máme dlouhodobou anketu, kde naši fanoušci hlasují, které písničky se jim líbí nejvíc. Z tohoto seznamu jsme při přípravě desky vycházeli. Je tam 20 písní nahraných letos v lednu v ostravském rozhlase s živými diváky. Tři písničky jsou bonusové – z Brna – klubu Na Křenové z roku 1987. Čili jde opravdu o úžasný záznam. Velmi kvalitně nahraný. Fleret zde hraje v klasické sestavě. Kačes, David Šedivý, Pavel Barnáš, Petr Chrastina, Zdeněk Jurásek a Hrach, čili jako jedna z těch geniálních portových sestav, kdy vlastně jsme v tomto období zrovna ty celostátní Porty vyhrávali.
Připomínání třiceti let kapely, která původně působila pod názvem Šperhák, bude probíhat po celý rok. Co chystáte pro sezonu festivalů? Přijde nějaké DVD či něco podobného?
Připomínání 30 let, to budou spíš takové celoroční oslavy. Třicet let Fleretu, poněvadž jak fanoušci ví, my jsme Valaši a Valaši většinou slaví celý rok. A specielně ve Fleretu je to běžným zvykem. Chystáme toho opravdu hodně. Živé CD jsem už zmínil, už téměř rok připravuje náš kamarád a spisovatel Jakub Malovaný speciální knihu, která bude vydaná také ke třicetinám se stejným názvem Umělci na šňůře. Bude obsahovat různé historické materiály, jak Fleret vznikl a jak se vyvíjel. Čtenář se může těšit na řadu rozhovorů se všemi členy současnými, bývalými, s kamarády, sponzory. Bude obsahovat mnoho fotografického materiálu. Ten jsme vyhrabali v různých archivech, ale některé věci nám poslali i fanoušci. Ten materiál je myslím mimořádně zajímavý. Na knihu i DVD je ještě čas, teď přicházíme se speciální kolekcí triček – nafocených ve Zlíně v podchodu. Nový underground. Takže budou nejen trika, placky Fleret, ale budou samozřejmě nové podpisové karty. Samozřejmě na podzim se snažíme nachystat pár koncertů, asi po největších městech v republice, kde bychom chtěli jezdit s některými hosty.
Silný textařský triumvirát v čele s Liborem Myslivečkem Fleret stále zásobuje svébytnými texty, které dělají vaši kapelu nezaměnitelnou. Lze očekávat, že páni textaři v budoucnu zohlední více i posluchače v Čechách, kde má dozajista Fleret možnost dalšího oslovení posluchačů?
Myslím, že nelze očekávat, že by nějak naši textaři měnili třeba svůj slovník vůči Čechám. Soudím, že jsme všichni Češi, byť my jsme odnož Morava nebo spíše Valašsko. Naši fanoušci nám všude rozumějí, a když nerozumějí, tak se přijdou zeptat na některé výrazy a my jim to rádi vysvětlíme. Já osobně si myslím, že člověk by měl jednak zpívat, ale i tvořit v tom jazyce, jak mu zobák narostl. My to nemáme v kapele nijak rozdělené, ty budeš psát české texty a ty valašské. Vše je na svobodné vůli textařů. Anebo spíš, jak nápady přijdou.
Jste léta profesionální kapela. Dnešní dobu charakterizuje kapitalistická zákonitost, že bohatí dlouhodobě bohatnou a chudí dlouhodobě chudnou. Kolísá za této premisy obecně zájem o koncerty, když víme, že kultura je v takových obdobích vždy takříkajíc »první na ráně«?
Bývalá vláda dávala kultuře s prominutím na prdel! Je to poznat, protože jsem slyšel i takové názory, že kultura si na sebe musí vydělat sama. Ale proboha kde to žijem, kdo na to kdy přišel? Stačí se podívat do okolních států, jak se kultura podporuje. Stát kulturu podporuje, čímž nepodporuje jen tu kulturu a muzikanty, ale především myšlení lidí, pohodu lidí. Však to potom také jinak vypadá. Jen se na ty lidi na ulici podívejte, oni se třeba na těch ulicích ani neusmějí. A my pak vyjedeme do Polska nebo do Rakouska, tam jsou ty lidi usměvaví, pohodoví – ono to všechno souvisí se vším a ta kultura patří k tomu. Lidi nemůžou jenom pracovat, musí se i bavit, musí se i odreagovávat. Všeobecně je vidět, že chybí peníze v divadlech, chybí peníz určitě na koncerty, na přehlídky. Naštěstí jsou lidi ještě tady v republice takoví, kteří sponzorují kulturu a dávají na to i peníze. Prostě takoví, kteří ty přehlídky a festivaly dělají a riskují prostě svůj krk. Chuděra kultura živoří, ale přežívá. Já musím říct za sebe i za Fleret, lidi na koncerty chodí.
Staňo, vy jste druhým služebně nejstarším členem Fleretu, a to od roku 1991. Kdy bylo s fleretovskými ogary nejlépe?
Tato otázka je hodně těžká. Nedá se na ni lehce odpovědět. Jak stárneme, tak přehodnocujeme. Vzhledem k tomu, že dělám to, co mě obrovsky baví, tak jsem šťastný s každou sestavou, s kterou to dobře šlape. A díky tomu, že mám skvělé hudební souznění s Hrachem, tak jsem šťasten ještě víc.
Fleret a Valašsko – jedno jsou. Svébytnost vaší muziky oslovuje i české prostředí. Co je pro vás osobně cílem, když hrajete v Čechách?
Předat poselství Valašska českému lidu, spřátelit se s nějakými lidmi z české země a hlavně se nenakazit českou kulturou a zůstat kořeny na Valašsku.
Co akcentování společenské situace? Kde stojí Fleret?
Situace u nás je tak závažná, že kdybychom i my zůstali vážní, tak se ten národ může jít rovnou zastřelit. Proto na koncertech nereflektujeme situaci společnosti a naopak se na pódiu chováme naprosto bezstarostně a šťastně, protože nám to ta hudba opravdu přináší. Ovšem i Fleret nemůže zůstat nečinný k tomu, co se tady děje. I naše písně se dotýkají těchto témat. Podotýkám, že jsme apolitická kapela, ovšem nejsme zas tak úplní blbci. Je škoda, že českému národu trvá prozření vždy tak dlouho.
ARCHIV: Rozhovor v původním vydání
Autor: Josef Petrů (Halonoviny.cz)