Franc Alpa je zlínská naděje. Cabaretpunková kapela hrající k tanci a pohledu se pomalu ale jistě hlásí o slovo. Od původního vysedávání v kavárně uplynulo mnoho času a před dvěma lety se utvořilo současné trio, mající fanoušky nejen u řeky Dřevnice, ale také například v Brně.
Pánové navíc ustálili svůj repertoár a na podzim premiérově navštívili studio, kde se začala rodit regulérní deska. Zkušenost to byla veliká. Nyní se album dolaďuje, míchá a k tomu všemu se rodí i plán, jak jej slavnostně vypustit do světa. Na pivo, u kterého se uskutečnil tento rozhovor, dorazily dvě třetiny kapely Franc Alpa. Marek Příkazký – baskytarista, pěvec a také herec ze zlínského divadla a Martin Šramka – kytarista taktéž zpívající. Třetí člen – bubeník Kamil Brázdil, mimo jiné divadelní zvukař, měl zrovna jiné povinnosti. Měl schůzku. Asi s dívkou. Kromě procházky do historie kapely jsme probrali i onu návštěvu studia a pánové prozradili, co můžete od desky vlastně čekat.
Franc Alpa již nějakou dobu funguje a zcela bez debat má svůj okruh fanoušků. Ovšem nyní mě zajímá úplná historie, úplné začátky. Co vedlo k založení kapely, kdo s tím nápadem přišel a jak vlastně vypadala původní sestava?
Martin: Tak s nápadem jsem přišel já. K sobě jsem měl tenkrát pouze Leoše Peteráče, což byl několik let náš člen (pozn.: v době založení kapely Leoš působil v Městském divadle Zlín). Kapela Franc Alpa vznikla po dlouhém zkoušení, respektive nezkoušení, ale vysedávání v klubu Loft, přibližně v roce 2010. Dlouho jsme se o kapele skutečně jen bavili a postupně začali hledat způsob, jak tedy zkoušet. A také jsme začali hledat další členy, až jsme našli Máru a posléze i Kamila.
Měli jste už od začátku jasno, jakým směrem se bude styl kapely ubírat? Nebo i tohle jste museli probírat?
Martin: Já jsem nějakou představu měl, ale styl se definitivně upřesnil a vykrystalizoval až s tím, jací v kapele začali fungovat lidé.
Marek: On to byl ten klasický model – máme kapelu, co budeme hrát? A nastalo zjišťování, co má kdo vůbec za nástroje. Poté každý přinesl něco málo ze svého šuplíku, hodil to do placu, kapela se toho ujala a začalo se to všechno různě prasit a přetvářet. Tím pádem autorské věci, ty opravdu naše, vznikaly až později, protože nejdříve se rozvíjely původní nápady, které si každý donesl.
Kluci v akci.
Hrálo v tvém příchodu, Marku, respektive i v příchodu Kamila, nějakou roli divadlo? Jelikož Leoš v té době taktéž působil v Městském divadle Zlín.
Marek: Když jsem přišel do Zlína, tak jsem se v divadle s Leošem potkal, nějakým způsobem jsme se spřátelili a jednou za mnou přišel s tím, že má s kamarádem založenou kapelu a hledají basáka. Přidal jsem se a naskočil rovnou do procesu, kdy jsme se pokoušeli zkoušet. Dá se říct, že jsem vynechal jen tu prvotní fázi, která spočívala ve vysedávání v hospodách. Přišel jsem zkrátka k hotové věci. (úsměv)
Proč se kapela jmenuje zrovna Franc Alpa?
Martin: Ve své době mi to přišlo dostatečně blbé. A platí to i dnes. (úsměv) Nemá to žádný zvláštní důvod. Ale je pravda, že jsem tehdy docela manipuloval s myšlenou Cimrmana a přišlo mi zajímavé vymyslet nějakou fiktivní osobu i tady tímto směrem.
Marek: My po Franci Alpovi samozřejmě v různých análech stále pátráme a stále i doufáme, že se nám podaří zjistit, že tento člověk někdy skutečně žil.
Martin: A nějaké indicie máme. Takže to není úplně beznadějné.
Vraťme se zpět ke stylu kapely. Počítám, že už v začátcích jste razili svoji cestu a nechtěli jste dělat žádné cover verze a předělávky. Je to tak?
Martin: To každopádně. Jasno jsme měli ve dvou věcech, a sice v tom, že chceme hrát svoje písničky a že chceme zpívat česky. Cizí jazyk používáme jenom z recese.
Jak se buduje jméno nové začínající kapely bez nějaké větší propagace? Je totiž pravda, že až v posledních měsících jste začali řešit webové stránky či první oficiální nahrávky. Předtím jste informovali pouze skrz Facebook a ten ne každý užívá. Tím pádem nebylo úplně jednoduché se dostat k informacím, jako jsou termíny koncertů a podobně. Na druhou stranu se vám podařilo dostat se na Zlínsku do určitého povědomí.
Martin: My na tuto otázku nějak nemáme odpověď. (smích) Ani si nemyslíme, že by se nám podařilo na Zlínsku vybudovat nějaké extra velké jméno. Byť jsem občas překvapen, když potkám někoho cizího na ulici a on se ke mně zná s tím, že ví o kapele Franc Alpa. To je milé. Ale i přesto si myslím, že to podstatné budování jména nás ještě čeká.
Marek: Šráma už v začátcích nějaké větší ambice měl, chtěl to dotáhnout co nejdál, nedej bože, abychom se muzikou živili. Ale zbytek kapely to dělal spíš pro zábavu a měl to jako relax. Brali jsme to prostě tak, že po práci máme volno, tak si jdeme zahrát. A myslím si, že to nás trošku brzdilo. Ale v poslední době jsme se konečně odhodlali k nějakým krokům, což znamená, že nás Šráma strhl a bereme to vážně.
Marek Příkazký
Vybavíte si váš vůbec první koncert? Neměli jste strach, že nikdo nepřijde?
Martin: Jo, já si ho vybavuji naprosto přesně.
Marek: Já taky.
Martin: Měli jsme naplánovaný koncept triček, kdy měl každý na sobě napsaný nějaký stát. Já jsem měl například England.
Marek: A já Turkey. Leošovi jsem půjčil tričko, na němž bylo napsáno France a sympatické bylo, že pás u kytary mu zakryl písmeno E, takže bylo vidět jen Franc. (úsměv) Kamilovi jsme zase půjčili tričko od Radovana Krále (pozn.: herce ze zlínského divadla) s nápisem Brasil. No a k tvé otázce, zda jsme měli strach, že nikdo nepřijde. Neměli, protože náš první koncert se uskutečnil v rámci divadelního festivalu Setkání/Stretnutie, kde byla základna posluchačů jasná. Lidé, co přijeli za divadlem, neměli večer kam jít, tak přišli prostě na nás.
Podle mě byl velmi důležitým milníkem v historii kapely odchod Leoše Peteráče, který byl do té doby v podstatě frontman. Na tom se asi shodneme. Jak tu událost zpětně hodnotíte? Co podle vás tento krok kapele dal a naopak vzal?
Martin: Odchod Leoše byl bezpochyby velký milník. (přemýšlí) Do jeho odchodu jsme byli všichni v kapele kámoši. Což v podstatě funguje dodneška. Přesto… S Leošem jsem trávil hodně času a je pravda, že dnes se skoro vůbec nestýkáme. Takže to je věc, kterou to vzalo. Lidské vztahy mezi mnou a Leošem šly prostě do prdele. Důvody, proč Leoš odešel, byly evidentní – bylo pro něj komplikované dojíždět z Brna (pozn.: ze zlínského divadla Leoš zamířil do brněnského Divadla Polárka), což bylo nejzásadnější, protože jsme nemohli tak často zkoušet. A byly za tím také určité vůdčí neshody mezi mnou a jím. Naopak si myslím, že to kapele přineslo nádech v tom směru, že se najednou víc zajímáme, co s námi bude dál a věci začaly nabírat trošku jiný spád.
Marek: Řekl jsi to velmi hezky. Tím, že Leoš odešel za prací do Brna, bylo nemyslitelné, abychom pokračovali ve čtyřech. S jeho odchodem jsme přišli o plodného textaře. Občas sice napsal kravinu, ale to nebylo nic, s čím bychom si společnými silami neporadili. V současné době zase až tak moc tvůrčí nejsme, protože Šráma tvrdí, že texty psát neumí a já mám v poslední době tvůrčí útlum. Je to trošku problém. Ale na druhou stranu je fajn, že nová písnička vznikne jednou za tři měsíce či půl roku a stojíme si za ní. Čili nemusíme třídit, ale o to víc musíme makat.
Martin: A když se ještě vrátím k odchodu Leoše, tak musím říct, že i přes to, že to bylo celé docela emotivní, tak si ho nesmírně vážím. Jsem rád, že tu cestu podnikl se mnou a že jsme kapelu rozjeli společně. Nepochybně v tom má nemalý podíl. Je velký srdcař a ze začátku do toho vložil obrovskou touhu a nasazení.
Marek: Myslím, že si ho vážíme všichni, protože budiž mu ke cti, on uměl odejít. Ono to není úplně prdel říct: „Fajn, nebudu vás brzdit. Odcházím.“
Nicméně kapela se víc semkla a zprofesionalizovala.
Marek: Víš, je to jednodušší se semknout ve třech… (úsměv)
Martin: Podle mě máme nyní jednotnější směr.
Marek: A je pravda, že jsme se trochu báli vystupování. Leoš zastával funkci zpěváka a zároveň i druhé kytary, což ho u fanoušků podvědomě pasovalo skutečně do role frontmana. Ovšem nikdy jsme si to tak neurčili, každý dělal to, co zvládl. Ve chvíli, kdy Leoš odešel, nastal úkol ho zastoupit. Samozřejmě jsme uvažovali o tom, že vezmeme nového člena. Ve hře byly i zpěvačky, ale popravdě, to nám přišlo hloupé.
Martin: Takže jsme si nakonec řekli, že to zkusíme sami a uvidíme, jestli nám to půjde, nebo ne. A hned po prvním koncertě v trojčlenné sestavě jsme si řekli, že to půjde.
Marek: Vznikly pro nás nové výzvy. A musím to zaklepat – funguje nám to.
Nyní se dostáváme k připravované desce, k tématu, kterým v poslední době hodně žijete. Jak jste poznali, že je konečně ten správný čas odebrat se do studia?
Marek: No, to že nastal ten správný čas, víme už od dob, kdy byl ještě Leoš v kapele. O nahrávkách jsme se bavili dlouho.
Martin: Ta myšlenka žije skutečně dlouhý čas a prošla mnoha etapami. Nakonec zvítězila ta jediná správná a sice, nahrát desku v profesionálním studiu, což je v našem případě zlínské Studio V. A nahrát ji s profesionálem, což je v našem případě Libor Mikoška alias Mikeš (pozn.: muzikant a hudební producent).
Franc Alpa nahrává první desku ve zlínském Studiu V.
Takže nešlo o žádný přetlak či tlak ze strany fanoušků?
Marek: Ne. Prostě máme již dost písniček na CDčko.
Martin: Já si myslím, že to všechno souviselo se vším. Až nyní se to celé sešlo a já to vidím jako správnou cestu. Tak to mělo být. Vymýšleli jsme mnoho způsobů, jak dát dohromady demo, které vytvoříme svépomocí a sami si ho smícháme, ale je dobře, že se tak nestalo a došlo to rovnou do tohoto stádia, protože ta nahrávka je udělaná profesionálně a doufám, že se za to nebudeme muset jednou stydět.
Jaké ve vás vzbudilo profesionální studio pocity?
Marek: Pro mě to bylo první nahrávání v životě a přesto, že jsem byl několikrát varován, že ve studiu se lámou ledy a bude to náročné, tak musím říct, že jsem si to moc užil. Úplně nejlepší moment ve studiu jsem zažil, když nám nešla nahrát jedna písnička. Podotýkám, že jsme nahrávali všichni tři společně, aby to šlapalo. Při pátém jetí se ozval Mikeš z režie: „Kluci, teď to bylo sice přesné, ale nemá to energii.“ Tak jsme si řekli: „Dost! Zkusíme to naposledy!“ A jelikož bylo ve studiu horko, tak jsme si všichni svlékli trička. Do půl těla svlečení jsme to zkusili naposledy nahrát a ono se to povedlo. Je to zvláštní. K vydání desky nás nikdo netlačí, máme kontrolu sami nad sebou, takže atmosféra ve studiu byla fakt přátelská. A během celého natáčení jsme nevypili skoro ani kapku alkoholu. Na pivo jsme šli vždy až po práci, jak jsme dotočili. Skutečně to bylo hodně soustředěné.
Co na desce najdeme? Půjde o staré osvědčené písničky známé z koncertů, nebo se můžeme těšit i na úplné novinky?
Marek: Původní myšlenka byla taková, že vezmeme všechny naše písničky a nahrajeme je. Že tam budou skutečně i ty velmi staré, které vznikly ještě za Leoše. A tím, že uděláme tlustou čáru a na další desce budou jen novinky, jelikož se už pomalu rodí. Takže ano, na CDčku budou naše staré fláky, dá se říct, že z některých se staly vlastně již evergreeny, ale odkaz na další tvorbu chybět nebude. A nouze nebude ani o fórky, to k tomu patří.
Přizvali jste si i nějaké hosty?
Marek: Hosty jsme nezvali, oni tak nějak přišli sami.
Martin: Desku ale ještě stále doděláváme, takže uvidíme, co z toho nakonec vyjde. (úsměv) Prozradíme, že nejdůležitější host, který na desce figuruje, je Libor Mikoška, což je zároveň náš producent. A ještě máme jedno eso v rukávu. Je dost vtipné, ale kdybychom to teď prozradili, tak to ten vtip ztratí.
Martin Šramka
Nemůžete ani naznačit?
Martin: Je to mediálně velmi známý člověk, v jedné písničce nám pomohl. Ale nechte se překvapit.
Dobře. Kdy deska spatří světlo světa?
Marek: Mhm…
Martin: Musí se dodělat mix, master, booklet a tak dále. Je toho ještě docela hodně. Já osobně mám představu, že křest by mohl proběhnout plus mínus na jaře tohoto roku.
Dočkáme se následně i nějaké oslavné koncertní šňůry?
Martin: Jakmile pokřtíme desku, tak by mělo proběhnout i nějaké turné, které potrvá až do doby, než vznikne deska další a s ní další turné, které potrvá do doby, než vznikne deska další a… No, nijak výrazněji bych to zatím nekomplikoval.
Marek: Tak já nevím, jestli bych to nazýval jako turné, ale určitě chceme zorganizovat pár koncertů, hlavně v okolí Zlína, protože jsme zatím pořád lokální kapela a je třeba se uchytit nejdřív doma. Těšíme se do Březolup! (úsměv)
Jaké má Franc Alpa plány dál, až vydá, pokřtí a oslaví novou desku?
Martin: Teď budu mluvit chvilku za sebe, jo? Dalším plánem je stmelit kapelu tak, aby věci, které jdou nyní tak nějak, šly časem přirozeněji a rychleji. A osobně bych si přál, abychom alespoň třikrát za měsíc hráli. A příští rok třeba natočili desku další a s ní vyrazili na to turné…
Marek: (skočí Martinovi do řeči) Tak já teď budu mluvit chvilku za sebe, jo? (dlouze přemýšlí) To by bylo hezké.
Držím vám palce, pánové.
Marek: Počkej a co nějaký vzkaz čtenářům a posluchačům?
Není problém. Směle do toho.
Marek: No, já nemám žádný vzkaz čtenářům.
Martin: Já ani posluchačům.
24. ledna 2015 se v otrokovickém klubu Na1 uskutečnil společný koncert písničkáře Záviše a kapely Franc Alpa, která mistrovi pokřtila zbrusu novou desku s názvem K tomu nic. Na fotografii zleva: Kamil Brázdil, Marek Příkazký, Záviš a Martin Šramka. V klíně Záviše se nachází Jakub Malovaný, autor rozhovoru.
Další informace o zlínské kapele Franc Alpa naleznete zde.
KAM DÁL?
Rozhovor naopak! Kapela Franc Alpa klade otázky publicistovi Jakubovi Malovanému
Fotogalerie ze společného koncertu Záviše a kapely Franc Alpa v Otrokovicích
Foto: Bohdan Holomíček, Radka Skýpalová, Kuba Michálek