Fleret: 35 / 23. díl / Zuzana Šuláková
Zpěv
Stálý host kapely od roku 2016
Jak se cítíš po první společné zkoušce s kapelou Fleret?
Jsem nadšená. Makáme, hrajeme, zpíváme. Je to super a musím to pro jistotu zaklepat. Zatím se nám daří, co si budeme povídat, kluci jsou prostě perfektní. (úsměv)
Čí byla tato spolupráce nápad? Jak na toto „valašské spojení roku“ došlo?
Nejdřív mě oslovila Silva Hrachová, manažerka kapely Fleret, a následně za mnou domů přijeli Zdeněk Hrachový a Staňa Bartošík. Přivezli si kytarku a housle a zkusili jsme si něco málo zazpívat. Byla jsem z té nabídky hodně překvapená a nějakou dobu jsem i váhala. Samozřejmě jsem to musela zkonzultovat s mamkou, která mi na to řekla: „Běž do toho, je to fajn, myslela jsem na to dávno…“ (smích) Její souhlas pro mě byl velmi důležitý, kdyby se na celou věc netvářila, tak bych do toho nešla.
Tvoje maminka si užívá zaslouženého důchodu čtyři roky. Upřímně, opravdu tě za tu dobu nenapadlo, že bys kluky kontaktovala a nabídla se jim?
Neměla jsem odvahu. Víš, jít zpívat do kapely po mamce, to není jen tak. Vnímám to jako velkou věc. Navíc ve Vsetíně stále učím hudební výchovu a mám ještě i svoji kapelu, ač už přešla do úspornějšího režimu a není tak aktivní, jako dřív.
Nemáš strach z určitého porovnávání? Přece jen, maminka zpívala s Fleretem sedmnáct let a fanoušci ji na pódiu milovali…
Mám. Uvidíme, co bude. Reakce od fanoušků jsou zatím kladné a doufám, že všechno proběhne v pořádku.
O Jarmile Šulákové, respektive o jejím bohatém muzikantském životě, vyšla nedávno krásná kniha s názvem „Obyčejná valašská cérka“ a čtenář si v ní skutečně přijde na své. Zajímalo by mě, jak tu její neuvěřitelnou hudební dráhu vnímáš ty?
Já jsem v tom všem byla odmalička, čili mně to nepřijde nijak zvláštní. Ba naopak, muzika se ve mně ukládala a čerpám z toho dodneška. Když se to sešlo, tak taťka hrál a mamka zpívala. Více méně se pořád něco dělo. Rodiče často jezdili na zájezdy, tak mě hlídávala babička, ale vnímala jsem to jako naprosto běžnou věc. Byli jsme taková domácnost na volno… (úsměv)
Opravdu jsi v dětství nijak nepocítila, že tvá maminka je významná folklórní zpěvačka?
U nás se to nedávalo najevo. Přesto, že mamka byla slavná a lidi ji zastavovali, tak se nikdy netvářila jako nějaká hrdinka. Neměla a nemá žádné manýry. Ona je skutečně obyčejná valašská cérka… (úsměv)
Toužila jsi být jako ona? Chtěla jsi zpívat lidem?
Určitě. Ta touha ve mně byla, nějak přirozeně se probudila. Když si vezmeš, v jaké rodině jsem vyrůstala, tak přece není možné, aby mě muzika minula. (přemýšlí) Zajímavé ale je, že jsme se muzikou nikdy neživili. Nikdo. Ani mamka s taťkou. A neživí se jí ani můj syn, který je taky muzikant. Muziku dědíme jako milovaného koníčka a věnujeme se mu, kdy chceme.
Už jsi naznačila, že máš svoji kapelu. Pojďme si teď ve zkratce projít tvé dosavadní hudební zkušenosti. Co všechno máš v muzice za sebou?
V dětství jsem hrála na housle a musím říct, že jsem je nenáviděla. (smích) Otec mě do nich dost nutil, navíc jsem přeučený levák, takže jsem s tím měla celkem problém. Dva roky jsem to ale nějak zvládla. Následně tatínek umřel a mamku jsem překecala, aby mi koupila klavír. To se podařilo a docela slušně jsem se vyhrála. Ale bála jsem se jít na konzervatoř, měla jsem jakýsi komplex, asi i z mamky, do osmnácti let jsem nedokázala veřejně vystupovat. Všechno se to ale nějak zlomilo a od dvaceti do třiceti let jsem se pohybovala jenom v cimbálové muzice, kde jsem zpívala a hrála na violu, kterou mi však někdo ukradl. Jednoho dne jsem našla prázdný futrál… Pár let jsem proto cimbálovku nemohla slyšet. Začala jsem hrát na klávesy, a to úplně jinou muziku s kapelou Leonard, ve které jsem víceméně do teď, ač jsme výrazně zvolnili.
Co jsi říkala na to, když maminka tehdy kývla na spolupráci s Fleretem? Taky jsi to považovala za šílenost, jako ortodoxní folkloristi?
Ne. Když chlapci za mamkou přijeli, byla jsem zrovna u toho a musím říct, že to bylo skvělé. Znovu byl byt plný muziky, hrálo se a myslím, že mi to přišlo mnohem víc osobní, než když mamka zpívala s cimbálovkou. V něčem to prostě bylo kouzelné a rozhodně to nebylo divné.
Vidíš to a teď s Fleretem začínáš zpívat ty. Už brzy tě čeká koncertní premiéra. Zlíňáci mají možnost tě slyšet na tradičních vánočních koncertech ve Vizovicích, kdy letos budou hned dva, a to 16. a 17. prosince 2016. Na co se můžou těšit?
Oprašujeme písničky, které s Fleretem zpívala mamka a které si lidi zamilovali. Zazní téměř všechny. A se Zdeňkem Hrachovým jsme se samozřejmě bavili i o nějaké nové písničce, text už je hotový, ale musí se k němu napsat hudba. Uvidíme po novém roce.
Kapela Fleret oslaví pětatřicet let v pražské Lucerně! Velkolepý koncert proběhne 25. března 2018. Ale ještě než se tak stane, připomeňme si bohatou historii této legendární vizovické party, která má na svém kontě řadu hitů. Je tady seriál obsáhlých rozhovorů. Už příští týden vás čeká poslední díl, tentokrát bude odpovídat kapelník Zdeněk Hrachový.
Foto: iDNES.cz, Zlínský deník a archiv kapely Fleret