Fleret: 35 / 7. díl / Libor Mysliveček
Textař
Kdy se v tobě probudily textařské vlohy? Můžeš zavzpomínat na své textařské začátky?
Maminka byla ochotnická herečka, dodneška má výborný projev, tatínek byl zase ochotnický baleťák a tanečník. Navíc oba dva hráli na klavír. Tak je možné, že jsem to zdědil po nich. Ale nikdy jsem se nechtěl veřejně prezentovat, spíš mě bavilo věci vymýšlet. Už v deváté třídě jsem začal tvořit první textíky. Nejprve jsem si dělal básničky, dokonce mi něco otiskli i v nějakém dětském časopise, ale potom jsem zjistil, že je lepší psát písničky. A musím upřímně říct, že jsem tím nikdy nechtěl lovit ženské. Prostě mě to bavilo. Samozřejmě většina těch počátečních textů je nic moc. Doma mám asi přes dvě stě vlastních písniček, mimo ty, co jsem napsal pro Fleret. Pár z nich jsme později hrávali se Staňou Pavelkou ve skupině Přehmat. A dodneška si myslím, že některé texty jsou fakt dobré, jen nevím, jestli by to v dnešní době někdo poslouchal. Přece jenom, lidé už chtějí trošku něco jiného. Takže jsem začal už na základce, drželo mě to na gymplu i na výšce v Olomouci, kde jsem se přes kamaráda seznámil s kapelou Falešní hráči, ve které začínal Karel Plíhal. A i on asi dva moje texty tenkrát zpíval.
S kapelou Fleret, která se tehdy jmenovala ještě Šperhák, ses poznal díky již zmíněnému basákovi Stanislavu Pavelkovi v roce 1983. Jak to proběhlo?
Se Zdeňkem Hrachovým jsme se sice znali od vidění z autobusu, ale vůbec jsem tehdy netušil, že se dáme dohromady na tak dlouhou dobu. A jelikož jsem doma ve Vizovicích hrával na kytaru, občas dost hlasitě, a Staňa Pavelka bydlel nad námi a často to slýchával, tak mě na začátku roku 1983 zavedl právě za Zdeňkem. Tenkrát s ním hráli ještě Peťa Chrastina a Simona Králová. No a já jsem jim začal dělat první texty.
Do té doby měla kapela jen pár předělávek, něco dokonce otextoval sám Zdeněk. Texty se zajímavými tématy začaly vznikat až s tvým příchodem. Jaký text jsi jim přinesl jako vůbec první?
Jeden z prvních textů, který jsem jim dal, byl napsaný pro Peťu Chrastinu a Simonu a jmenoval se Hledání. A taky Prsty proti slunci. Potom přišly nějaké předělávky (pozn.: Libor přepsal pár textů z památné knížečky od Vlasty Zálešáka), kdy například z Trpaslíka se stalo Úplný zatmění.
Můžeš prozradit, jak texty tvoříš? Jakým způsobem to probíhá? Sedneš si a zkrátka vymýšlíš, nebo tě napadají postupně a zcela náhodně?
Jak kdy. Dlouhou dobu jsem jezdil do školy na Velký Ořechov (pozn.: Libor je povoláním učitel) a využíval jsem toho, že jsem čekal na autobus. Napadlo mně spoustu věcí a následně jsem si to postupně dodělával. Samozřejmě některé písničky vznikly spontánně u kytary, to je jasné.
Tvé texty jsou typické naprosto správnou valaštinou…
…Vizovskou valaštinou. Protože věř tomu, že kdybys šel do vedlejší dědiny, tak už je to všechno jinak.
Ano, to jsem si neuvědomil. Zajímá mě, kde ses té vizovské valaštině tak důkladně naučil?
Já se jí neučil, ale naposlouchal jsem ji od své babičky. A hodně jsem si ty výrazy pamatoval. Třeba babička jednou řekla: „Bude i ti to k čem?“, jako „Bude ti to na něco?“, a díky tomu vznikla stejnojmenná píseň. Také mám velmi rád film Dědictví aneb Kurvahošigutntág, kde právě Bolek Polívka mluví vizovsky. Ptal jsem se ho, jestli ty vizovské výrazy použil úmyslně a on mi na to řekl: „A ty nevíš, že si ty scénáře píšu sám?“ To znamená, že typického Vizovjana okamžitě poznáš. A já se tu vizovštinu snažím maximálně dodržovat a používat. Ale vždycky to tak nebylo, třeba píseň Trnkobraní je hodně moravská.
Takže jsi takovým živým důkazem toho, že nářečí se dá naposlouchat.
Určitě. Ale je to opravdu velmi rozdílné. Když si vezmeš například Jarmilu Šulákovou, která je ze Vsetína, tak ta říká „dělať“ a přitom ve Vizovicích se řekne normálně „dělat“.
Hrach mi s humorem prozradil, že velmi lpíš na tom, aby tvé texty zpíval přesně tak, jak jsou napsány. Což znamená, že si je nijak nesmí upravovat. Co je na tom pravdy?
Je to pravda. Když už to tak napíšu, tak bych to tak chtěl. Fakt je, že na všech koncertech být nemůžu, že? (úsměv) Podívej, každému zpěvákovi se stane, že text zapomene a něco si tam pomění. Ale já bych byl opravdu rád, kdyby to kluci zpívali tak, jak jsem to napsal. Když se to nepodaří, tak nic nenadělám. Třeba se mi zdá, že Stáňa Bartošík si písničku Lélo, lélo trošku upravil podle sebe, aby se mu to dobře pamatovalo, protože text je delší. (odmlčí se) Akorát teda dvě věci mě budou mrzet navždycky…
Povídej.
V písničce Janova hora se v refrénu zpívá „Kopčisko sa nehne ani o kúšček, hora negdy uhne tak jako člověk“, ale správně tam mělo být „Kopčisko sa nehne ani o kúšček, hora těžko uhne jak negdy člověk“. Zkrátka píseň o tom, jak jsou ty kopčiska pevné a tvrdé, kdežto lidé občas uhnou. Byla hodně zahaleně proti komančům a říkala, jak nám tady vysílají ty komunistické zprávy a my si stejně chytáme Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Ovšem tohle jedno slovo ji dostalo úplně jinam. Tenkrát to kluci zpívali špatně už na koncertech a samozřejmě to blbě natočili i na desku. Zdeněk to potom aspoň napravil na živáči Kurnikšopatožtojo!
A co ta druhá věc?
Ta mě mrzí hodně a dlouho jsme se kvůli tomu se Zdeňkem trhali. Jde o píseň Loutková, ze které udělali hodně politickou věc, díky tomu přidanému povídání. Toho pána, co to namluvil (pozn.: Josef Petrů), jsem nikdy neviděl. To bylo totiž tak… Pan Hlavnička starší vyřezává loutky a vyřezal i kluky z Fleretu, což mělo být na obalu desky. A já jsem si řekl, že k tomu udělám i nějaký text proti lidem, kteří tě nějakým způsobem ovládají a tahají s tebou, ať už jsou to politici nebo tvůj šéf. A že na druhé straně jsou naopak i lidé, kteří tě z toho dostanou, třeba jako Fleret a jeho muzika. Ale cíleně jsem do toho žádnou politiku nechtěl. To mě na tom zklamalo. Vím, že kapela byla tehdy naštvaná z celé politické situace a Zdeněk pořád chtěl, abych to nějak upravil. Jenže já jsem nechtěl, mělo to mít širší platnost.
Váže se ještě k nějakému tvému dalšímu textu nějaká pěkná a kuriózní historka?
Určitě. Píseň Zakopl sem o ježka je podle skutečnosti. Když jsem šel ve Vizovicích přes park, kde to bylo málo osvětlené, tak jsem opravdu zakopl o ježečka. Okamžitě mě napadlo, že by to mohla být dobrá písnička. A nedávno jsem dával Zdeňkovi nový text, kdy mě inspirovala událost, jak jsem šel kolem kostela, ve kterém byl zrovna pohřeb. Už tam stálo otevřené auto a čekalo se, až naloží nebožtíka. Já jsem si toho nevšiml a najednou jsem se zjevil u toho auta a proti mně vycházeli lidé z kostela s tou rakví. (smích) Tak jsem z toho udělal text s názvem Mrtvém přes cestu.
A najde se naopak nějaký text, který Hrach, ať už z jakéhokoliv důvodu, odmítl?
Ano. On má složku, ve které má všechny texty, nejen ode mě, a z těch si vybírá. Třeba píseň Vizovické pečivo tam ležela snad dvacet let. Vznikla ještě v době, kdy jsem bydlel ve Vizovicích a chodil na plovárnu. Celé roky někde ležela a najednou ji vytáhl. Nakonec to není špatná písnička, Vítek tam hraje parádní kytary. Je to takový bigbít, což se mi líbí. A to ti musím říct… Vždycky mě potěší, když z nějakého mého textu kluci udělají bigbít, jako je třeba Krátká nebo Ygelitka.
Ano, Ygelitka je dobrá.
Když už jsme u té Ygelitky, tak musím zmínit, že jsem typ člověka, který fandí obyčejným lidem, bez kterých to na světě nejde. Celebrity jsou pro mě třeba i lidé, kteří pečou chleba.
To je moc pěkné.
A ještě přidám jednu příhodu. Když kluci přebírali v pražském Lucerna Music Baru platinovou desku za Zafúkané, tak jsem byl u toho. Potom samozřejmě slavili a já jsem už odcházel domů. V tom se na mě otočil Laďa Chromeček, tehdejší manažer kapely, a pravil: „Jak jedeš?“ Já na to, že vlakem, protože auto nemám a navíc takhle se nejlíp chytají náměty. Při obyčejných situacích zkrátka něco vidíš, něco zažiješ a přicházejí i nápady na texty.
Podepsal ses pod spoustu hitovek Fleretu, zmiňme například Kurnikšopatožtone, Zafúkané nebo Ukažte mi cestu dom. Opravdu je třetí jmenovaná píseň ta, které si nejvíc vážíš?
Asi jo, jde-li o text. Ale nejradši mám zřejmě píseň Svatý za dědinů, jelikož mi přijde, že je to typický Fleret. V ní je folk, bigbít, perfektní vokály, skvělé kytary od Vladana a výborný text Honzy Mrlíka.
Když srovnáš své texty z osmdesátých let s těmi současnými, je nějaký, za který se dejme tomu stydíš?
Stydět se asi nestydím, akorát si někdy řeknu, že jsem to mohl udělat trošku líp. U desky Pumkanonem jsem některé texty dodělával opravdu na kvap a trošičku to je poznat. Ale ta deska je vůbec výjimečná, zřejmě tím, že Zdeněk měl určitý rodinný problém a do toho přišel také nový baskytarista Tomáš Vunderle. Pro mě to je, jako když Jethro Tull natočili desku Under Wraps.
Ano, k Jethro Tull se nyní dostáváme, ty určitě vynechat nemůžeme. O tobě je známo, že jsi jejich velký fanoušek. Navíc tahle legendární britská kapela si vybrala právě Fleret, jako svoji předkapelu pro zlínský koncert v rámci World Tour ’97. To pro tebe musel být opravdu splněný sen.
Jak dlouho můžu mluvit? (smích)
Jak dlouho budeš chtít. Máš slovo.
Fanouškem Jethro Tull jsem asi od sedmnácti let. Za dob komunismu to byla naprosto výjimečná kapela a stále je, hlavně muzikantsky. Zpěvák, flétnista, kytarista, skladatel, textař a bavič Ian Anderson byl naprosto výjimečná postava. A stále je. Tehdy zpíval v otrhaném kabátu, měl dlouhé vlasy a pro nás to bylo něco jedinečného. Navíc nikdy nebyl ten typ rockera, jako třeba Mick Jagger, myslím tím drogy a tak dále. Zkrátka je to kapela, kterou mám strašně rád. Ale pojďme k tomu koncertu v roce 1997. To byl opravdu splněný sen. Díky fanklubu jsme se s kapelou a Ianem Andersonem setkali již několikrát, ale tenkrát to bylo zvláštní v tom, že to bylo u nás ve Zlíně. Dokonce jsem dělal o Jethro Tull na Rádiu Publikum desetidílný pořad, a jelikož jsme byli s Ianem Andersonem v kontaktu, tak jsme mu průběžně posílali desky Fleretu. Měl jich celkem dost, některé i pochválil. A na základě toho všeho, když Rádio Zlín pozvalo Jethro Tull do Zlína, jsme navrhli, že by Fleret mohl předskakovat. Dneska už vím, že byly nějaké tlaky z Prahy, aby tam byla úplně jiná kapela, přece jenom, je to velká reklama. Ale vyšlo to. Kluci z Fleretu zahráli perfektně, dokonce ještě přidávali písničku, což jsem u předkapely nezažil. Lidé je vzali výborně a samozřejmě i členové fanclubu Jethro Tull, kteří jsou od té doby také jejich fanoušci.
Kapela Fleret oslaví pětatřicet let v pražské Lucerně! Velkolepý koncert proběhne 25. března 2018. Ale ještě než se tak stane, připomeňme si bohatou historii této legendární vizovické party, která má na svém kontě řadu hitů. Je tady seriál obsáhlých rozhovorů. Už příští týden vás čeká pokračování, tentokrát bude odpovídat zpěvačka Táňa Březinová.
Foto: Archiv kapely Fleret