Rok 2018 byl zajímavý. Tak například… Uplynulo dvacet let od zlatého Turnaje století v Naganu. Vizovický Fleret vyprodal pražskou Lucernu. Kapely AG Flek, Tři sestry či Premier se pochlubily novou deskou. A zlínští herci Luděk Randár a Radoslav Šopík oslavili šedesátku. To ale zdaleka není všechno.
Podívejte se na výběr z letošních rozhovorů publicisty Jakuba Malovaného.
Zdeněk Hrachový: Vyprodaná Lucerna? To je asi maximum, kde můžeme s Fleretem hrát
(frontman kapely Fleret)
„Velká řada muzikantů bere hraní v Lucerně jako jakousi třešničku na dortu. Vezmi si, jaké má ten sál neskutečné charisma, kolik tam už vystupovalo skvělých světových umělců… A taky si uvědomuji, jak obrovskou váhu má, když jako kapela Fleret řekneme, že jsme hráli ve vyprodané Lucerně, kterou jsme si zorganizovali úplně sami. Z toho mám fakt radost.“
20 let od Nagana! Zlínští divadelníci vzpomínají na Turnaj století
„Pamatuji si, že po Svobodově gólu jsme se málem zbláznili. A pak ten zbytek třetiny… Nikdy předtím ani potom jsem neměl tak napjaté nervy. Opravdu NIKDY! Po zápase nám maminka přerušila obývákové oslavy a vypakovala nás do kostela. Pan farář měl ještě na tvářích české vlajky a celé kázání věnoval hokejovým Bohudíkům.“ /Marek Příkazký
Horst Valášek: Někteří lidé mi dodnes úspěch se Vsetínem neodpustili
(hokejový trenér, jenž nastartoval zlatou vsetínskou éru)
„Do Zlína jsem se vracel s tím, že tady během dvou let něco vybuduji a dokáži, ale bohužel jsem tu šanci nedostal. Podcenil jsem fakt, že místní lidé měli v hlavě stále můj vsetínský úspěch a úplně vytěsnili to, že jsem předtím pro zlínský hokej třicet let pracoval. Řekl bych, že se mi pomstili, hlavně za to první – valašské – finále, které dopadlo, jak dopadlo. Manželka mě tenkrát varovala… Ale už jsem jim to dávno odpustil.“
Ivo Viktorin: Nepotřebuji za každou cenu trefit hit
(muzikant, jeden ze zakladatelů kapely AG Flek)
„V době, kdy jsme desku Dohrála hudba dokončovali, mně bylo jasné, že budu tentokrát muset odejít já. Ten tlak v kapele pro mě byl už nesnesitelný a zničující. Naštěstí jsem měl už tenkrát rozjeté studio, do toho přišla změna režimu a obecně nastal boom nahrávacích studií. To bylo prostě úžasné. Za mnou a Petrem Vavříkem začali jezdit Buty, Iva Bittová, Druhá tráva, Plíhal, Nohavica, Fleret, Kamelot, Věra Martinová, Wabi a kvanta dalších a já byl všeho toho součástí a zároveň se pořád učil. Nebylo lehké se smířit s tím, že jsem musel vypadnout z vlastní kapely, ale tohle a osm let chození na ryby mě nakonec vyléčilo.“
Stanislav Valla: Nevzdávám se a řádím
(emeritní člen uměleckého souboru zlínského divadla, se kterým je spjatý od šedesátých let)
„Hráli jsme Maryšu a herec Zdeněk Hradilák potřeboval mezi svými výstupy odjet z divadla. Tak jsem ho pustil. Jenže se už nestihl vrátit, protože měl cestou nehodu. Zjistil jsem to bohužel až ve chvíli, kdy přišla na řadu hospodská scéna, ve které měl být. Kolegové na jevišti velmi dlouze pili pivo a improvizovali až do té doby, než se to celé zadrhlo a oni pochopili, že se Zdeňka nedočkají. Byl to obrovský průšvih…“
Lou Fanánek Hagen: Chceme pomoct ředkvičkám, aniž bychom se ptali na jejich názor
(frontman kapely Tři sestry)
„Rozhodli jsme se, že se vyjádříme a přiložíme pomyslné polínko do všeobecného rozmachu všemožných aktivistů a neziskových organizací, starajících se o kde co… My chceme pomoct ředkvičkám, aniž bychom se ptali na jejich názor, protože si myslíme, že by každá ředkvička měla mít nárok být samostatná a nezabalená. Napadají nás dokonce i otázky, zda se například nějaká z ředkviček necítí být více třeba celerem, protože v tom případě by jí měla být změna identity dopřána.“
Kapela Premier: Věříme, že jubilejní desáté album bude ještě úspěšnější než Hrobař
„Hrobař se stal úspěšnou písní přes noc a ten úspěch nám spadl do klína, aniž bychom se o něj jako kapela nějak výrazně zasloužili. Je skutečně paradoxní, že jsme si ho museli odedřít až zpětně po tom šíleném kolotoči. Úspěch odezněl a my jsme najednou museli začít makat a nastalo několikaleté hledání nejen kapelní tváře, ale třeba i ideální sestavy. Nyní mám konečně pocit, že přicházíme s něčím, co nás všechny zajímá a skutečně baví.“ /Jarda Mikoška
Luděk Randár a Radoslav Šopík. Spolužáci, dlouholetí kolegové a nerozluční kamarádi u jednoho stolu
(letité opory zlínského divadla)
„Budu-li mluvit čistě za sebe, tak mám pocit, že rivalita mezi námi nikdy nebyla. Do tehdejšího Divadla pracujících jsem navíc nastoupil o tři roky dřív než Radek a ještě jsem měl obrovskou kliku, protože hned od začátku se mi dostávalo velkých rolí, díky čemuž jsem neměl nikomu co závidět.“ /Luděk Randár
„Cítím to podobně. Nevybavuji si, že by kdy mezi námi byla jakákoliv rivalita. Do Zlína jsem přišel později díky tomu, že jsem byl v angažmá nejprve v Hradišti a pak v Hradci Králové. Nicméně ve chvíli, kdy jsem do místního souboru nastoupil, tak Luděk už měl ty „klády“ za sebou a byl uznávanou autoritou…“ /Radoslav Šopík
-> Další zajímavé momenty roku 2018 si můžete připomenout díky obsáhlé fotogalerii, a to zde.