Legendární kapela Tři sestry má letos velký důvod k oslavám, jelikož se dožívá třiceti let. Uznejme, že věk je to opravdu krásný. Za třicet let toho stihly Tři sestry skutečně mnoho. Příběh kapely, který se začal psát v roce 1985 v pražském Braníku, je nesmírně bohatý a pestrý…

„Tři sestry byly založeny roku 1985 během jedné pitky v hostinci Na Staré Kovárně v Braníku…“ Stačí.

Nemá cenu nikterak dlouze popisovat onu obsáhlou historii této kapely, protože každý fanoušek ji důkladně zná a běžného posluchače úplně podrobně nezajímá. Zkusme to tedy jinak.

Prostor nyní dostali kolegové a kamarádi Sester, kteří povyprávěli, co všechno společně s partou, jež má na svědomí hity jako Kovárna, Zelená či Život je takovej, zažili a na co jen tak nezapomenou. A hlavně s radostí gratulovali!

Otázky dostali všichni oslovení muzikanti stejné. Stejnou dostali i volnost v odpovědích. Vznikla tak zajímavá kompilace plná humorných a neopakovatelných historek, vzpomínek a přání. Vždyť si to Tři sestry zaslouží, o tom žádná!

 

OTÁZKY

1. Vzpomenete si, kdy jste přišli vůbec poprvé s kapelou Tři sestry do styku? Ať už osobně, či jakkoliv jinak.

2. Jaká je vaše nejoblíbenější deska a písnička od Sester?

3. Co byste Třem sestrám popřáli k tomu třicátému výročí?

Tři sestry Zleva: Zdeněk Petr (kytara), Franta Vrána (bicí), Ing. Magor (baskytara), Jaroušek (saxofon), Fanánek (zpěv), Supice (harmonika), Káca (housle), Ronald Seitl (kytara)

Tři sestry
Zleva: Zdeněk Petr (kytara), Franta Vrána (bicí), Ing. Magor (baskytara), Jaroušek (saxofon), Fanánek (zpěv), Supice (harmonika), Káca (housle), Ronald Seitl (kytara)

Petr Fiala (Mňága a Žďorp)

1. Bylo to v Krkonoších v Jablonečku na Keltské noci, když byla ještě pod sjezdovkou. Bubeník dělal klíště a Ing. Magor spadl obličejem do trávy opojen stejně jako my.

2. První deska a songy z ní (pozn.: deska Na Kovárně, to je nářez).

3. Hodně zdraví!

Mário Sabo (Horkýže Slíže)

1. Prvý krát som ich videl naživo v PKO v Bratislave, keď som mal asi devatenáct rokov a brigádoval som tam na jednej streche ako pomocník na stavbe. Síce som na koncerte minul skoro celú výplatu, ale stálo to za to.

2. Jednoznačne Život je takovej. Najlepší song – rýchly a živelný, ako celá ta doska.

3. Želám im pevné zdravie, veľa dobrej muziky a veľa dobrých koncertov.

Bobby Floutek (Punk Floid)

1. Skrz kompilaci Rebelie – Punk´n´Oi!

2. Deska Alkáč je největší kocour a nejoblíbenější song? Z padesáti procent Kovárna a z padesáti procent Zelená.

3. Popřál bych mnoho zdraví a sil. Hlavně neztratit ten punkový základ a vždycky si najít místo pro sypačky typu Nechci do ústavu, Robertovo texty, Eliška nebo Homosexuál.

Honza “Skleník” Sklenář (SPS)

1. Asi někdy v devadesátých letech. Mám doma dodnes LP Na Kovárně, to je nářez a Švédská trojka. Osobně se známe nějaký ten pátek, hrajeme pravidelně na výročních koncertech Tří sester v Praze a také nás zvou na svoje festivaly Barvy léta a Keltská noc.

2. Nejvíc se mi líbila deska Průša se vrací a Zlatí hoši. Písniček mají mnoho, Fanánek je geniální textař, viz. texty Sny o lahvích sody, Kino zdar nebo Bába. To jsou hotové příběhy. Ale asi nejlepší song bych dal Král Šumavy.

3. Za celou kapelu bych jim popřál hlavně zdraví. To ostatní přijde tak nějak samo, oni jsou velká kapela a mají na scéně své místo. Takže hlavně to zdraví!

Márdi (Vypsaná fiXa)

1. Poprvé jsem je slyšel, když jsem si na začátku devadesátých let pořídil legendární kompilaci Rebelie – Punk´n´Oi! na vinylu. Tam mají Tři sestry tři písničky (pozn.: Ztráta imunity, Nuselský horky, Nechci do ústavu). Líbilo se mi to a tak jsem si hned následně zakoupil jejich řadovku Na Kovárně, to je nářez.

2. Nejvíc se mi líbí právě ta první deska Na Kovárně. Tam je jedna hitovka vedle druhé. Zároveň je tam píseň Budapešť, kterou jsme dokonce jednou hráli s Fixou v rámci narozeninového koncertu téhle party, na němž přizvané kapely zpracovaly jeden jejich vál. Tuhle píseň taky považuju za největší hitovku. Má takovou zvláštní atmosféru, která s poetikou toho textu vytváří faktor X.

3. Přeji všechno nejlepší, přeji hodně hostů na oslavě a zároveň děkuju, že jsme si mohli zahrát na mnoha akcích, které tahle kapela pořádá.

01

Zdeněk “Krkavec” Růžička (SPS)

1. Myslím, že kapelu Tři sestry jsem poprvé slyšel v roce 1987 nebo 1988. Už to nějaký pátek je…

2. Mám rád desku Zlatí hoši, ale na každém CD se najde super skladba, jako například Lepší časy, Život je takovej nebo Vláček piko.

3. Z vlastní zkušenosti vím, že čím je člověk starší, tím je to těžší… Ať jim to hraje ještě spoustu let a hlavně, ať je muzika baví.

Honza Štrup (písničkář / kytarista, dříve Rybičky 48 nebo Medvěd 009)

1. Se Sestrama jsem přišel poprvé do styku na gymplu v mých asi třinácti letech. Jejich první dvě desky (pozn.: Na Kovárně, to je nářez a Alkáč je největší kocour) jsou pro mě kult. Poslouchal jsem je pořád dokola a miloval je. Pak jsem si koupil Fanánkovu knížku Tak to bylo, tak to je a ta rozhodla. Sestry jsou moje srdcovka. A Franta Vrána je nejlepší bubeník na světě. Osobně jsem s nimi přišel do styku na festivalu Rock For People, to mi bylo sedmnáct. Na baru ve VIPku jsem se potkal s Frantou Sahulou, který mě zrubal panákama tak, že jsme se jen váleli a furt se smáli. Přesně si nepamatuji, o čem jsme si povídali. Jediné, co si zřetelně vybavuji je to, jak mi Franta říká: “Ty vole, mám geniální rým: Náchod – záchod!” A já mu říkám: “Vždyť já vím už dávno, že jsi geniální!” Byla to boží smršť zelených, nebo co jsme to tenkrát pili. Na to si už fakt nevzpomínám, byl to rok 1999. Sahulova smrt pro mě byla potvrzením toho, že byl někdo jako Lennon. Toho taky zabil psychopatický fanoušek. Jen Franta nebyl tolik sluníčkový… A pak jsem se na Rock For People potkal několikrát s Frantou Vránou a strávili jsme tam spolu i více dní. Ještě s námi byl mistr basy Zemánek z kapely Wohnout. To bylo tak v roce 2005. Velmi zábavní pánové… Udělali jsme spoustu ostudy, krása! Zdendu znám už z kapely P.S., která hrávala v Kostelci nad Černými lesy v klubu Barák, kde jsem v letech 1996 až 1998 často hrával se svojí druhou kapelou Promigy.

2. Deska Na Kovárně, to je nářez, píseň Život je takovej.

3. Co bych jim popřál? Těším se na šedesáté výročí! A doufám, že si s nimi zazpívám Život je takovej, protože to je od dětství můj sen.

Vašek Bláha (Divokej Bill)

1. Když vyšla deska Rebelie – Punk´n´Oi!, Sestry tam měly tři pecky a moc se mi to líbilo. Tak jsem vyrazil s partou z Úval na koncert do KD Vltavská, a to se mi zase líbilo. Fanánek měl huberťák a břicho, na krajích pódia lili pivo do lidí… Super mejdan. A osobně? Když jsme točili první desku, produkoval nám ji Ing. Magor a dodnes z jeho cenných rad a postřehů těžíme. S celou kapelou pak tak nějak postupně.

2. Mám jich rád hodně, ale když jsme jeli společné turné, už jich bylo několik, tak jsem si vybral na hostování Sedm piv a jednu zelenou. A pak miluju Mexiko, na to chodíme hostovat taky a samozřejmě Život je takovej, Bulla Máchu a z těch novějších Pumpu.

3. Stay Cool!!!

Áda “Baude” Vitáček (A.V. Band, dříve Plexis nebo Wanastowi Vjecy)

1. Poprvé tak někdy v roce 1988 nebo 1989. Vzpomínám si na kytaristu Nikotina a jeho fenku, kterou brával na koncerty s sebou. Také si pamatuji Hadra za bubny. Bohužel, už tady ani jeden není. Je to škoda, byli fajn. V té době jsme se Sestrama hrávali docela často, takže mi ty zážitky trochu splývají…

2. Desky první dvě. Písniček, co se mi líbí, je víc. Fanánek má úžasný cit napsat skvělý text na převzatou věc. Takže asi “Venda, Venda, Venda se svou motorkou…”

3. Ať jim to hraje aspoň tak dlouho, jako Stounům, to je jasné.

Petr Hošek (Plexis)

1. S kapelou Tři sestry jsem se potkal někdy v roce 1985, když mě vzal jejich tehdejší bubeník Jakub Čistecký na Kovárnu. Oni tam měli takové středeční sedánky. Tam jsem se seznámil s Fanánkem, Nikotinem, Magorem a dalšími. Fanánkovi jsem začal půjčovat spoustu punkové muziky a nějak jsme se skamarádili.

2. Těch písniček jsem měl oblíbených docela dost, ale jelikož jsme byli v roce 1985 s Jakubem Čisteckým na Motörhead v Budapešti, tak asi ta Budapešť.

3. Co popřát k třicetinám… Hlavně žádný voser, žádný trampoty, hodně lidí a kopec srandy.

02

Tonda Rauer (Harlej)

1. Na tohle si přesně nevzpomínám, ale protože jsem už od roku 1991 nahrával desky pod Monitorem, tak jsme se potkávali na různých monitorských firemních akcích. Taky si pamatuju na jeden koncert, kdy jsme se Sestrama hráli někdy v roce 1996 nebo 1997 kdesi v podkrkonoší. Měli takový dost rozverný období a mně se to tenkrát strašně líbilo. Víc jsem se se Sestrama začal potkávat, když můj kamarád a současný kytarista Harleje Hofík začal hrát u Doctora P.P. Nejdřív jsem byl jako fanoušek trochu ustrašený, ale už jsem se za ta léta snad otrkal.

2. Já mám strašně rád CD Lihová škola umění aneb Válka s loky. Už ten samotný název je podle mě tak geniální, že i když by bylo CD prázdný, tak to stojí za to… Asi dva nebo tři roky jsme s partičkou kámošů vždycky sjížděli tohle CD na horách a prokládali to výborným DVD 20 let naživu. Hrály Tři sestry a my s nimi měli super mejdany. U jednotlivých písniček je to těžký, toho by bylo vážně hodně, špatně se to vybírá.

3. Sestrám bych k třicetinám popřál, ať je to pořád baví a mají pořád spousty nápadů a chuť hrát a vymýšlet další a další písničky. A ať mají pořád tolik nebo spíš ještě víc fandů. A ať jsou prostě pořád Sestry.

Peter “Koňýk” Schredl (Zóna A)

1. Myslím, že to bolo na Rockfeste 88 a hneď na mňa urobili veľký dojem. Najviac sa mi páčila ťahacia harmonika, tak sme onedlho mali aj my v kapele hosťa na tento nástroj.

2. Z LP sa mi nejviac páči Na Kovárně, ale len o końskú hlavu pred Alkáčom. Z pesničiek mám najradšej Zelenú, Ztrátu imunity a Budapešť, aj keď u tej dosť dobre neviem, o čom je.

3. V našom veku asi už len: zdravie, zdravíčko a hlavne: veľa zdravia!

Štěpán “Makeba” Málek (N.V.Ú.)

1. Vím, že to bylo někdy v roce 1984 nebo 1985 na jedné androšské akci u Kolína, kde jsem hrál jako hostující saxofonista s kapelou Rozmazané děti. Sestry měly v té době ještě dva zpěváky a po téhle akci vyhazovaly, nebo se rozcházely s nějakým kytaristou. Je to už dávno, v té době ještě neměly harmoniku.

2. Je pravda, že již nějaký pátek Sestry systematicky nesleduji, spíš formou hraní na stejných fesťácích, nicméně to není kapela, proti které bych v současnosti cokoli měl. Mají můj respekt, přesto, že již nejsou zcela moje krevní skupina. Ale na druhou stranu, není to parta, která by mě čímkoli trhala žíly, takže to, že dnes nejsou v hledáčku mého zájmu, není odsudek. Myslím, že to, co dělají, dělají dobře. Čili jak jsem řekl, mají můj respekt. A stran oblíbených desek – jednoznačně jejich první dvě LP (pozn.: Na Kovárně, to je nářez a Alkáč je největší kocour). Pro mě jsou spojené i s euforií doby. A z těchto dvou fošen stran nej songu v podstatě cokoli.

3. Vydržať. Myslím, že vyhoření jim zdaleka nehrozí, takže výdrž, energii a tvůrčí invenci do dalších let!

Milan “Hofík” Hoffmann (Harlej, dříve Doctor P.P.)

1. Do styku jako styku skoro ne… Ale poprvé to bylo v době, kdy jsem nastoupil ke kapele Doctor P.P. na záskok cca v roce 1996. Poté, jakožto člen Doctora, jsme se potkávali několik let na koncertech a společných tour.

2. Všechny.

3. Dalších 666 punkových let!

Matěj Homola (Wohnout)

1. Někdy koncem osmdesátých let jsem byl na punkovém večírku v kulturáku na Novodvorské a tam jsem poprvé tuhle kapelu viděl. Velmi mě zaujal jejich trefný název.

2. Moje nejoblíbenější deska je ta, na které je Aida a Už koluje fáma (pozn.: Lihová škola umění aneb Válka s loky). Za opravdu super píseň pokládám Pumpu.

3. Spoustu dalších nápadů, dobré vztahy v kapele a funkční dodávku.

03

Petr Lebeda (Rybičky 48)

1. Kapelu Tři sestry jsem začal registrovat už jako malý prcek na škole, když ji někdo přitáhnul na MC pásce. Tisící kopie, ale pořád dobrý! Poprvé na živo jsme se viděli, tedy přesněji řečeno já je viděl, v roce 2009 na Barvách léta v Poděbradech, kde jsme také vystupovali. Pak přišel podzim roku 2011, kdy jsme společně objeli dvanáct koncertů. Za tu dobu jsme se poznali i osobně a musím uznat, že to bylo krásné poznání. No, prostě jsou to pohodáři.

2. To se těžko říká, určitě není jedna. Třeba album 15 let jsem Na Kovárně na plech pro mě bylo celkem výrazné. Potom jako vyznavači nové hudby se mi líbilo album Líná hudba holý neštěstí. Novinku Fernet Underground jsem ještě neměl čas si poslechnout.

3. Vzhledem k tomu, že vím, co je to za hovada, tak jedině, ať jim to nejmíň ještě dalších třicet let vydrží se stejnou náladou, ať Fanánka neopustí básnická múza obřích rozměrů, ať mají kolem sebe pořád ten nejlepší team a hlavně neustále rostoucí fanouškovskou základnu. To vše ať doprovází zdraví – alespoň v rámci možností.

Lukáš “Horst Maštěnka” Fuchs (Lety mimo)

1. V době, kdy vyšla kompilace Rebelie – Punk´n´Oi! V té době jsme začali všichni poslouchat československý punk – Plexis, Sestry, Šanov, Do řady! a tak dále…

2. Asi ta první alba. Měl jsem v Kralupech klub a tam jsme s partou kamarádů dělali sesterský čtvrtky, takže znám všechny jejich desky, ale moc si nepamatuji názvy. Nejoblíbenější písnička je Nechci do ústavu.

3. Ať jim to vydrží dalších třicet. Ale při jejich pitném režimu by to byl asi zázrak…

Ota Hereš (Alkehol)

1. Už je to hodně dávno, někdy začátkem devadesátých let. Bylo to u Petra Jandy na Propasti při natáčení.

2. Oblíbených mám víc, ale super je například klasika – Zelená.

3. Třem ségrám přeji ještě aspoň další třicítku!

Petr “Stawy” Stawarz (E!E)

1. Poprvé jsem přišel se Sestrama do styku v devadesátých letech, když jsem si koupil jejich první desku na kazetě. Osobně jsem je poznal před deseti lety, kdy jsme s nimi začali hrát na letním Gambrinus tour. Nejdříve to bylo pár koncertů a teď jsou to skoro všechny akce, které pořádají.

2. Moje nejoblíbenější písnička je Život je takovej a nejoblíbenější deska? Hned ta první (pozn.: Na Kovárně, to je nářez).

3. Popřál bych jim, aby jim to hrálo a zdraví vydrželo dalších třicet let.

Lukáš “Looky” Klofec (Lety mimo)

1. Poprvé to bylo v osmé třídě na základce. Těsně po revoluci vyšla totiž kompilace Rebelie – Punk´n´Oi!, kterou měl tenkrát snad každý, koho zajímala nějaká alternativa proti Michalu Davidovi a jemu podobným. Tam jsem se Sestrama přišel poprvé do styku. Nebyla to ale kapela, která se mi na té kompilaci líbila nejvíc. Nejvíc se mi líbili Plexis.

2. Nejoblíbenější deska? Asi Zlatí hoši, protože to bylo aktuální album v době, kdy jsme se Setrama začali jezdit. V té době už jsme poslouchali úplně jinou muziku a Sestry jsme nijak nesledovali. Ale když vyšel singl a klip Lepší časy, tak nás to dost zaujalo, protože to na tu dobu dobře vypadalo. Třeba Sahula v tom videu hrál na Jazzmastera, což tenkrát jen tak někdo neměl, a bylo to takové jiné… To nás vlastně přesvědčilo, že s nimi zkusíme spolupracovat. Když jsme je pak poznali osobně, tak už byla ruka v rukávě, protože jsem zjistil, že mají rádi dost podobné věci jako my, třeba Iggyho Popa, Pistole, B52 i novou vlnu. No sranda byla veliká, celých šest let, co jsme s nimi jezdili.

3. Žádnou krizi středního věku a hodně druhý mízy.

04

Daniel De Luxe Král (M.Z.H.)

1. Poprvé to bylo určitě hned, jak vyšla první deska Na Kovárně, takže v roce 1990. Přinesl ji domů bratr, protože jeho dobrý kamarád dělal v tu dobu v gramofonce v Loděnici a neustále tam něco kradl a pak levně prodával, aby měl na pivo. Měl jsem ji doma určitě o pár dní dříve, než oficiálně vyšla. Samozřejmě na klasické desce. A můžu říct, že se mi opravdu moc líbila.

2. Mám spíš dvě. Určitě ta první, ale to je asi u každého stejné. Super je Lihová škola.

3. Hlavně zdraví a ať se daří stejně, jako doposud. A víc!

Rosťa Cerman (Synové výčepu)

1. Poprvé jsem Sestry slyšel tak v roce 1987 nebo 1988. V té době jsem byl tvrdý metalista a kdosi donesl na internát kazetu s tím, že to je pecka. Tenkrát jsem měl úplně jiný názor, že?

2. Nejlepší deska je pro mě Lihová škola umění. A z písní je to těžké, těch je spousta… Tak třeba Modlitba pro partu.

3. Přání pro mě: aby byly tak někde kolem půle kariéry. A přání pro Sestry: hodně zdravíčka a fanoušů(šků).

Kuba Ryba (Rybičky 48)

1. Ségry jsem poprvé slyšel jako děcko v nějaké hitparádě. Myslím, že to byl Láďa (pozn.: píseň Pijánovka). Tenkrát se mi to hrozně nelíbilo… Pak jsem je samozřejmě poslouchal v pubertě a další seznámení přišlo, když jsme spolu jeli turné. To byl masakr.

2. Já mám hlavně nejoblíbenější písničku, a to je Modlitba pro partu.

3. Dalších třicet let pořádného ukřičeného hospodského punku.

Martin Švec (Plexis)

1. Coby posluchač jsem se Sestrama přišel poprvé do styku na kompilaci Rebelie – Punk´n´Oi!, kterou jsem si koupil. Jedna z prvních osobních vzpomínek na setkání s nimi je z roku 2000. Po festivalu Rock Vary, kde jsme spolu hráli, byl trochu mejdan a potom jsme já, kytaristé Cvanc a Ronald a bubeník Vrána, který podnapilý řídil, jeli do jejich zkušebny. Někde v Praze nás chtěli zastavit policajti, jenže Vrána zastavit nechtěl, a tak nás začali stíhat. Dohnali nás až před tou zkušebnou, zastavili vedle nás. Vrána otevřel dveře tak, že jim ještě poškrábal auto. Dobrej byl… Tam jsem zjistil, že jde o celkem ostré hochy.

2. Deska asi Soubor kreténů a písnička Mexiko.

3. Spoustu dalších šlágrů, vyprodaných představení a hlavně zdraví. Mám ty mládence rád.

Vladimír Motýlek Savec (Visací zámek)

1. Když Tři sestry začínaly, tak nám párkrát dělaly předkapelu. Namátkou třeba v KD Vltava v Českých Budějovicích.

2. Moje nejoblíbenější písnička je bezesporu Pumpa. Asi nemusím vysvětlovat proč…

3. Ke třicetinám bych Sestrám popřál to samé, co jiným oslavencům: štěstí, zdraví, dlouhá léta, neutuchající invenci a pohlavní svěžest. Howgh!

05

Honza “Milhouse” Havlíček (DeBill Heads)

1. Poprvé jsme se potkali asi na Háskově, kde tenkrát probíhal jeden z pravěkých ročníků festivalu Keltská noc a nám se tam podařilo vyprosit si vystoupení. Pak jsme se už na koncertech vídali poměrně pravidelně.

2. Mně se nejvíc líbí kousky z prvních elpíček jako Život je takovej, Kovárna nebo Zelená. Pamatuju si, jak jsme to s klukama poslouchali ve druháku na nějakém starém magiči.

3. K narozkám jim přeju, aby pro ně byly koncerty i dál především zábavou, kterou šíří i mezi posluchače. Ať se jim dál daří psát písničky, které časem zlidoví a kapelníkovi Magorovi méně starostí a více úsměvu, i když je jasné, že dělat kapelníka Třem sestrám je někdy asi větší pakárna, než pracovat třeba jako manager v Mekáči.

Tomáš “Tommy” Vondráček (Kašpárek v rohlíku, Extempore, dříve The Radio$tars)

1. Se skupinou Tři sestry jsem přišel do styku jako skoro každý v raných devadesátkách, když jsem je slyšel někde v televizi. Na kazetě jsem si pořídil Kovárnu a tu jsem sjížděl neustále dokola. Bohužel se to také zalíbilo mojí matce. Vzpomínám si, že jsem jí vyráběl cenzurované verze, vystřihoval jsem různé „Chlakundy“, Věci divnej spád maj a podobně. Osobně jsem se se skupinou setkal později a mnohokrát, protože jsem byl kytaristou obskurního all star bandu Radiostars, jehož členem byl výtečný sestrácký bubeník Franta Vrána, s nímž jsem zažil mnoho situací, jež bych dnes nazval jako nepopsatelné. A ten mě s nimi seznámil. Dokonce jsme s nimi i párkrát hráli.

2. Dám na klasiku. Album Na Kovárně, to je nářez. Skladba Život je takovej. Mám rád, když písničky tak zvaně smrdí životem a o této to platí snad víc než stoprocentně.

3. Přeju jim, ať chodí víc a víc lidí na jejich koncerty!

Amrit Sen (Michael’s Uncle)

Se Sestrama jsme kdysi hrávali. Původní členové byli moji kámoši, někteří už nežijí. Hudebně jsme si byli vzdálení, mě “alko punk oi” prostě nikdy nebavil. Naše cesty se rozešly, když Sestry v rámci snah o rozšíření publika záměrně oslovily české skinheads, včetně těch nacistických. Chodit na koncerty plné hajlujících plešek, přestože Sestry podobné myšlenky neprezentovaly, pro mě bylo prostě odporné. Byl to čistě jejich marketingový tah…

Jednou nám do klubu Kotelna doporučily kapelu Braník, že prý to jsou jejich kamarádi a kluci v naprosté pohodě. Tak jsme je u nás udělali. K našemu vopruzu se ukázalo, že jsou to radikální rasisti a náckové s naprosto stupidními texty a ubohou muzikou. Ani jsme je nezbili, jenom jsme se jim smáli. Pak Sestry úspěšně pokračovaly k oslovení nejširších mainstreamových mas, což mi nevadí. Chápu to, ale je mi to cizí. Ty nacistické plešky se v davech lidí “v pohodě” naštěstí rozpustily.

Už dávno jsou Sestry úplně jiná parta lidí, hrají snad i proto, že je to baví. Přeju jim všechno dobré.

Bořek (E!E)

1. Vzpomínám si, že kdysi dávno jsme společně hráli v Praze U Melounů a já se divil, jak to pódium může vydržet. Chvíli na to, při naší produkci, už opravdu nevydrželo a já se propadl. Naštěstí bylo vysoký jen tak půl metru.

2. Myslím, že to bude 15 let jsem Na Kovárně na plech z roku 2000. Je tam dost skalních věcí, mimo které se mi líbí například Montér údržbář, Mexiko nebo Adamiti v Londýně.

3. Aby je to neomrzelo, když už to relativně ve zdraví dotáhli až tam, kde jsou dnes. Důležité je si uvědomit, že alkohol dělá z lidí E!E. Hodně pohodových koncertů, fanoušků i večírků.

Vilém Čok (Bypass a Pražský výběr)

1. Je to už dlouho předlouho, takže si to nepamatuji, ale tipuju, že to bylo určitě v hospodě.

2. Repec Sester se od toho mého dosti liší, takže je pro hudební složitosti moc neposlouchám. Ale teď se mi vybavuje jejich hit Malovaný džbánku…

3. Třicet let je sakra dlouhá doba na to, aby kapela mnohokrát zanikla. Sestry mají své věrné publikum a dokázaly tak, že vydrží minimálně další třicítku. Takže palce, kluci, palce! A bacha na slinivku, volové.

06

Sváťa Šváb (Totální nasazení)

1. Poprvé jsem skupinu Tři sestry zaregistroval na LP desce Rebelie – Punk´n´Oi! v roce 1990 a byl z ní naprosto nadšen, stejně jako z jejího prvního alba Na Kovárně, to je nářez, které jsem vlastnil na MC kazetě. Osobně jsem se s nimi setkal až v roce 2003, kdy nás pozvali na svůj festival na pražskou Štvanici. Ten se pak přesunul na koupaliště Džbán, kde jsme jako jejich hosté pravidelně každoročně hrávali. Potkávali jsme se i na jiných akcích a několikrát jsme Tři sestry pozvali na náš festival Valník do Slaného.

2. Těžko říct, která deska by byla úplně nejoblíbenější, ale nejvíc jsem poslouchal první tři alba (pozn.: Na Kovárně, to je nářez, Alkáč je největší kocour a Švédská trojka). Třeba na vojně jsem je ve walkmanu sjížděl úplně pořád. Ale mám rád i novější alba. Ve své sbírce mám víc jak polovinu jejich diskografie. To samé se týká písniček. Nedokážu říct, kterou mám úplně nejradši, bylo by jich asi hodně. Nicméně kdybych opravdu musel jmenovat nějaké album a song, zmínil bych již avizované první LP, neboť nás jako kapelu v začátcích hodně ovlivnilo, a z písniček Sny o lahvích sody, protože jsme ji tehdy s kapelou hráli jako naši první a jedinou přejatou píseň.

3. Minimálně ještě jednou tolik na scéně a pořád tak skvělé nápady.

Michal “Jonys” Rollo (M.Z.H.)

1. Poprvé jsem Sestry slyšel v sedmé třídě na základce v roce 1990 na kompilaci Rebelie – Punk´n´Oi!, která zřejmě určila, kudy se můj život bude hudebně ubírat. K osobnímu setkání došlo někdy po roce 2000 v Paláci Akropolis, kde jsem pracoval. Úzká spolupráce se Třema sestrama pak počala rokem 2003 a kruh se uzavřel. Získal jsem tím nejenom nejlepší práci v životě, ale hlavně přátele, jež mi pomohli i v dobách nejtěžších. Myslím, že bychom mohli být společně v jednom zákopu, kdyby bylo nejhůř.

2. To je těžká otázka. Na každé desce mám více oblíbených songů. Když vzpomínám na ty roky, tak mě vždycky dojme Modlitba pro partu, ale to neznamená, že je nejoblíbenější. Řeknu to jinak. Hodně poslouchám hudbu na cestách v autě. V telefonu mám desítky kapel a stovky písniček a pouštím si náhodný výběr. Když to padne na jakoukoliv píseň od Sester, tak ji nikdy nepřeskakuji, rád si ji poslechnu do konce a ještě si ji zpívám.

3. Sestrám přeju, ať je to pořád baví, naplňuje, ať chodí lidi, drží zdraví, ať je neopouští inspirace a hlavně ten báječný humor a nadhled, protože větší srandu jsem v žádné jiné partě nezažil! Ať žijou!!!

Pavel Pešata (Dilemma In Cinema, dříve Totální nasazení)

1. Poprvé to bylo při poslechu Rebelie – Punk´n´Oi!, na níž jsou i ostatní interpreti. Musím přiznat, že tehdy se mi nejvíc líbila kapela Fabrika. S nimi jsem také přišel do styku, a to hlavně osobního, de facto jsem s nimi vyrůstal. Se Třema sestrama jsem se potkal až později  – na společném tour Totálního nasazení, Sester a E!E. Tam jsem poznal všechny ty postavičky osobně… Pamatuju si, jak jsem v Řevnici zkouřil Sahulu a on nemohl vystoupit. A taky, jak jsem skvěle pokecal s Fanánkem ve Strakonicích a od té doby na ně nedám dopustit.

2. Můj nejoblíbenější song je Na Kovárně, to je nářez!

3. Ať to hraje jako doteď a díky za všechno, i za to, jak nezapomínáte, a jak ostatním kapelám pomáháte. I když už v Totálním nasazení nehraju a již hraju jen s Dilemma in Cinema a věnuji se hlavně práci a rodině, každou chvilku nám Mafuna volá, jestli si náhodou nechceme zahrát tam či tam. To je pro mě i pro ostatní kluky z kapely opravdu velká pocta a pomoc.

Golda (Znouzectnost)

1. Datum si nepamatuji přesně, musel bych hodně hledat, ale myslím, že to bylo v roce 1988. Se Sestrama jsme se potkali na jedné z tehdejších pololegálních šílených vícekapelních akcích v Nižboru u Berouna. Myslím, že tenkrát měli i vozembouch. Sestry ještě stihly odehrát svůj set, my už ne, protože nějakému místnímu pantátovi s funkcí od hasičů hráblo, že takováhle kultura ne a akci zastavil. Preventivně vypnul i proud. To je určitě první vzpomínka na osobní setkání se Třema sestrama.

2. Deska určitě úplně první. Na Kovárně, to je nářez. Nejsem nostalgik, ale tu je těžké překonat. A co se týká písničky – mají hafo hitovek, ale když mi občas v autě hraje rádio, písničku Pumpa si vždycky trochu zesílím. Asi i proto, že vím, proč podobný písničky vznikají. Ale nevím, jestli zrovna tohle má nějakou vypovídací hodnotu, co se týká mojí oblíbenosti jejich songů…

3. Hele, dneska už nejspíš všem hodně zdraví a hodně koncertů, co je budou bavit. Co víc se dá jakékoliv délesloužící kapele popřát?

Yaris (zakázanÝovoce)

1. Prvně jsem kapelu slyšel někdy v pubertě. Poslouchat Tři sestry bylo v devadesátkách hodně cool, něco jako Dan Landa. Několik písní od Sester jsem hrál na kytaru na čundrech a dodnes si pár songů rád zazpívám, když je vidím naživo nebo slyším v rádiu. Osobní setkání proběhlo v Sokolovně ve Velkých Popovicích snad v roce 2008, kde jsme s mojí kapelou zakázanÝovoce Ségrám předskakovali. Se Zdenálem jsme tehdy pokouřili marišku a ještě si vybavuji, jak na mě Fanánek málem spadl ze schodů, když vrávoral z pódia do šatny poté, co po někom v sále hodil svůj notebook, který mu byl navrácen hodem zpátky na pódium. Hodně veselý večer.

2. Nejoblíbenější písnička je nejspíš Homosexuál, super ujetý text, výborný punkový tempo a melodie. Z desek mám nejvíc oblíbenou Švédskou trojku, prostě návrat do mládí.

3. Ať jim to hraje minimálně dalších třicet let, klasika je prostě klasika.

 

POZNÁMKA AUTORA: Autor děkuje všem osloveným muzikantům za krásné a mnohdy vtipné či nesmírně zajímavé odpovědi. Autor se zároveň hluboce omlouvá, že použil všemožné fotografie, ale nevyjmenoval fotografy. Snad nebude nikdo naštván a rozhněván. Ve foto kolážích je totiž použito skutečně mnoho snímků ze všech možných období, ale pozor, fotky jsou rozděleny tak nějak přibližně, ilustrativně, čili úplnou přesnost raději nehledejte. Na závěr autor děkuje kapele Tři sestry za to, že je a přeje jí, ať to šlape i nadále!