Apoaché. Kapela, která produkuje vlastní tvorbu, má na svém kontě dvě alba a neustále pracuje na nových nápadech. Její zvuk je originální a na zlínské hudební scéně tak trochu nezaměnitelný. Momentálně se do své jazz-popové polohy nebojí přimíchávat trochu R’n’B nebo reggae.
Ale hlavně – na začátku května oslaví patnácté výročí. Slavit se bude v Šopě a přípravy na velký koncert jsou již v plném proudu. Nejen o tom, jak bude blížící se koncert vypadat, jsme si povídali s polovinou kapely – zpěvačkou Michaelou Laníkovou, saxofonistou Radkem Bednaříkem a baskytaristou Jakubem Lutnerem.
Apoaché. To je velmi tajemný název kapely. Co si pod ním mám představit?
Radek: Tak schválně, víte? (dívá se na mladší kolegy z kapely)
Michaela: Já vím. Apoaché neznamená vůbec nic. (smích) Kdysi dávno to kluci vymysleli v hospodě.
Radek: Přesně tak. Už v celkem podroušeném stavu to někdo vyslovil v hospodě u stolu a chytlo se to.
Jakub: Výhodou ale je, že takový název se dá vyslovit v úplně jakémkoliv stavu… (smích)
Nejen název je pro mě obestřen tajemstvím, ale tak vaše začátky. Kdo stál v roce 2003 u zrodu kapely?
Jakub: Před mnoha a mnoha lety hrál kytarista Honza Podhorný v jedné kapele a klávesák Jirka Olšan s bubeníkem Vladanem Kubíčkem v kapele druhé. Zkušebny měli blízko sebe, ale neznali se. Jen se navzájem tajně poslouchali a říkali si, že by bylo fajn si někdy zahrát dohromady. Nakonec tomu osud tak chtěl, protože původní kapely se rozpadly a při hledání nových spoluhráčů se konečně zrodilo Apoaché. Kamil Podhorný, brácha Honzy, klukům doporučil Petra Foltýna na basu a Zuzku Sapárovou jako zpěvačku. Slovo dalo slovo a prakticky během jednoho dne vznikla kapela a tři měsíce na to už hrála první koncert. Posléze se ke kapele ještě přidala Gabriela Krejčiříková, jež hrála na soprán saxofon a příčnou flétnu.
Ať v tom máme pořádek. Jak dlouho jste v Apoaché vy?
Radek: Letos v říjnu to bude deset let, co jsem do kapely nastoupil.
Michaela: Já to mám podobně. Taky jsem v kapele deset let.
Jakub: A já jsem služebně nejmladší člen Apoaché. V kapele jsem teprve druhým rokem.
Vaše muzika stojí někde na hranici mezi jazzem a popem. Jak moc se za ty roky měnila a mění?
Radek: Já si myslím, že ten hudební směr zůstává po celé roky stejný, jenom se stále zdokonalují jednotliví muzikanti a rozšiřují si obzory o různé hudební dovednosti a žánry. Naše muzika je ojedinělá a něčím i zvláštní. Nedá se úplně jednoduše charakterizovat.
Michaela: Je pravda, že hudební směr zůstává, ale zvuk se mění. A podle mě výrazně. Každý z nás, poslouchá úplně jinou muziku a většina kluků hraje ještě v dalších kapelách, díky čemuž přináší do Apoaché stále nové a nové vlivy. Třeba Honza Podhorný zařadil mezi nástroje i arabskou loutnu, což je dost originální.
Jakub: Vždycky se mi na muzice Apoaché líbilo, že obsahuje všechny možné žánry. Do muziky Apoaché každý z nás přenáší hudební vlivy, které na něj z vnějšku působí, které se mu líbí, nebo které se učí na nástroj, a dohromady to potom definuje naši muziku. V tomhle ohledu je to pořád stejné, stejně pestré.
Michaela: Jednu dobu jsme šli hodně jazzovým směrem. Nicméně časem se to zase otočilo a začali jsme do naší muziky aplikovat třeba i prvky R’n’B nebo reggae. A to je taky součást vývoje, protože dřív bychom tomu asi nebyli úplně nakloněni.
Produkujete čistě autorskou tvorbu. Jak dáváte dohromady nové písničky? Kdo je hlavní skladatel?
Michaela: Určitě Jirka Olšan a Honza Podhorný. Kluci většinou přinesou nástřel nějaké nové písničky a společně ji pak na zkouškách dotváříme. Co se týče textování většiny našich písní, musím zmínit našeho dvorního textaře, kterým je Adam El Chaar.
Texty máte anglické. Nikdy vás nelákalo zpívat česky? V čem je podle vás angličtina výhodnější?
Michaela: Českou písničku máme jen jednu, což je škoda, protože čeština je skvělá. Ale všichni se shodujeme, že Adamovy anglické texty jsou originální a svým intimním obsahem dodávají naší muzice zajímavý rozměr. Každopádně jsem si tvorbu českých textů dala jako předsevzetí do budoucna, tak uvidíme. (úsměv)
Jakub: Všichni vnitřně cítíme, že české texty by byly správným krokem vpřed. Tak doufejme, že během následujících patnácti let dojde k přerodu a z Apoaché se stane česky zpívající kapela.
Radek: Budeme rádi, když během následujících patnácti let vznikne aspoň další česká písnička… (všichni se smějí)
Na svém kontě máte dvě desky – Flyaway a Some other mind. V čem se podobají a v čem jsou naopak odlišné?
Jakub: Zkusím je porovnat jakožto nezaujatý člen, který ani na jedné nehraje. První deska je víc žánrová, řekněme ve stylu nu-jazzu, jsou na ní delší hudební plochy a má melancholičtější nádech. Kdežto druhá deska se díky stavbě písní blíží víc k popu. To znamená, že písně mají jasnější strukturu – sloku, refrén, sólo a případně nějakou speciální část. Druhá deska je určitě pro širší okruh posluchačů a kapela na ní z původního melancholického nu-jazzu dospěla v sebevědomý originální jazz-pop. Už to prostě není takové psycho… (smích)
Od vydání té mladší – Some other mind – uplynulo dlouhých sedm let. Neplánujete natočit nějaký nový materiál?
Michaela: Zrovna před pár dny jsme do světa vypustili nový singl s názvem Break Up!, který poprvé zazní na našem výročním koncertě a chystáme se k němu natočit i videoklip.
Jakub: Postupně pracujeme na nových písničkách a rádi bychom v budoucnu nahráli třetí desku.
Výroční koncert proběhne 12. května v Šopě. Na co se můžeme těšit? Co pro fanoušky chystáte?
Jakub: Bude našlapaný a pestrý!
Michaela: Fanoušci se dočkají několika hostů, kamarádů muzikantů, které však neprozradíme a necháme si je jako překvapení.
Radek: Přijde jeden zpěvák, jeden perkusista a pozor – budeme mít taky moderátora… (úsměv)
Jakub: To znamená, že na pódiu bude o padesát procent víc lidí, než je běžně zvykem. (smích) Chceme, aby ten koncert byl hlavně o současné sestavě Apoaché, aby bylo vidět a slyšet, jak hrajeme nyní. Hosté jsou jen jakýmsi opepřením celého toho připravovaného programu. Nemá smysl se nějak moc otáčet do minulosti.
Radek: Budeme hrát převážně novější písničky, ale samozřejmě zahrajeme i pár starších.
Na závěr prozraďte, co vás čeká v blízké budoucnosti. Přece jen, letní sezóna pomalu klepe na dveře.
Radek: Budeme se snažit hrát. Přihlásili jsme se do projektu Pouliční muzikanti, takže během července budeme k vidění a slyšení opět ve Zlíně, a to u zlínského zámku. Pak nás čekají i koncerty mimo Zlín, určitě zase zavítáme do našeho oblíbeného Znojma nebo do nedalekých Napajedel, kde hrajeme moc rádi.
Rozhovor vyšel také v tištěné podobě, a to v květnovém čísle magazínu inZlin.
Foto: David Cekota a Petr Jurča