Fenomenální Richard Müller zavítá do Zlína v rámci svého úspěšného turné s názvem „To najlepšie“. Fanoušci se můžou těšit na hity jako Milovanie v daždi, Rozeznávám, Koniec sveta nebo Po schodoch, a to v krásných šansonových úpravách. Hudební legenda zazpívá také novinky ze svého aktuálního alba 55, které vyšlo koncem minulého roku. Věřte, že půjde o zcela mimořádný zážitek.

Oblíbený slovenský zpěvák již musel přidat řadu koncertů a to i přesto, že turné oficiálně ukončil. Díky neuvěřitelnému úspěchu a naléhání pořadatelů se však Richarda Müllera dočkají i Zlíňáci. V Kongresovém centru vystoupí 2. května.  „Děkuji svým fanouškům, moc si jich vážím. Podle jejich reakcí a standing ovation si myslím, že netradiční šansonovou úpravu písní přijali opravdu výborně. Všichni si to užíváme,“ usmívá se muž, jenž doposud prodal více než milion alb.

Asi je těžké vybrat z vaší bohaté tvorby to „opravdu nejlepší“. Podle jakého klíče jste tentokrát písničky pro aktuální turné vybíral?

Je to otázka vkusu. Snažíme se pokaždé udělat program, který má hlavu a patu. Chceme, aby všechny skladby tvořily jeden celek, který dá divákům – posluchačům – skutečně silný zážitek. To je naším prvořadým cílem. Vždycky si vytvoříme bohatý playlist a následně mu pomalu dáváme finální podobu.

Dokážete říct jednu jedinou vaši písničku, kterou považujete za skutečně nejlepší, ať už z jakéhokoliv důvodu?

Ptáte se, které dítě mám nejraději? (úsměv) Pokud bych měl vybrat opravdu jedinou písničku, tak by to byla Tlaková níž a to proto, že jde o jednu z prvních písní, kterou jsme složili společně s Jaro Filipem (pozn.: slovenským hudebníkem a skladatelem). Následně jsme jich složili dalších šedesát. Čili, kladete-li mi tuto otázku, odpovídám, že bych volil Tlakovou níž. (opět úsměv)

Existuje ve vašem repertoáru píseň, o které jste si myslel, že bude hit, ale bohužel se neprosadila?

Jasně, je jich mnoho. Musím ale říct, že se nikdy nesnažím napsat hit, protože to se podle mě nedá. Nicméně je velmi zajímavé, že písničky, které se neobjevily v rádiu a takzvaným hitem nejsou, lidé milují, znají a zpívají, což mě velmi těší.

A našla by se naopak píseň, kterou jste dejme tomu, ani nechtěl nahrát a on se z ní hit stal?

Po schodoch. Tomu jsem nevěřil. A vidíte… (smích)

Co je podle vás důležité pro to, aby píseň uspěla? Aby si ji posluchači oblíbili, aby ji hrála rádia?

To opravdu nevím. A nepřemýšlím nad tím. Píšu to, co prožívám. Snažím se to dělat upřímně, a jak nejlíp umím. Když se to následně setká s kladnou reakcí posluchačů, jsem šťastný.

Písně v rámci turné „To najlepšie“ se dočkaly speciální šansonové úpravy. Proč jste se rozhodl zrovna pro akustické nástroje, jako jsou klarinet, flétna nebo třeba kontrabas? Co vás na tomto aranžmá lákalo?

Pro mě je to tak přirozené. Můj repertoár si vlastně tak trochu o takové aranžmá i říká a to mě na tom baví.

Do zlínského Kongresového centra přivezete samozřejmě skvělou kapelu, ale také exkluzivního hosta, kterým bude Michal Pavlíček. Čím vás tento bravurní kytarista obohatil? Co vaše spojení přineslo?

Michala Pavlíčka znám samozřejmě dlouhé roky. Ovšem v momentě, kdy jsme spolu dělali na albu Sociální síť, jsem ho poznal skutečně. Kromě toho, že jde o bravurního kytaristu, jde také o úžasného a inspirativního člověka. Mám ho moc rád.

Vaše koncerty v posledních letech mají neuvěřitelné kouzlo, neuvěřitelnou atmosféru a určitý přesah, což je vzhledem k vašim letitým zkušenostem a neuvěřitelnému umu zcela logické. Neláká vás však v budoucnu opět návrat do klubů?

Velmi pěkně vám děkuji. Ono je to pravděpodobně tím, že stárnu… (úsměv) Opravdu nevím, co mi život přinese. Nechávám se unášet a to mi stačí. V mém věku si člověk začíná užívat právě to, co je a nikoliv to, co by mohlo být. Žádné „co by kdyby“. Věřte, že takto je to nyní úžasné…

Do Zlína jezdíte často a troufám si říct, že rád. Jak toto město vnímáte?

Je pravda, že kdysi jsem býval aktivnější, co se týče prohlídek nejrůznějších míst. Když jsme nyní na jakékoliv šňůře, tak ve svém volnu většinou odpočívám a bohužel nemám čas na procházku městem.

Co byste vzkázal Zlíňákům?

Že je mám rád!

 

Foto: Ondřej Pýcha a Albert Čurný