Na kapely má bubeník Marcel Gabriel opravdu velké štěstí. Uznejte sami: Čas od času zaskakoval u kapely Buty, velké školy se mu dostalo během společného hraní s Vlastou Redlem a nyní již rok bubnuje ve valašskomeziříčské Mňáze a Žďorp. Partu v čele s Petrem Fialou si nemůže vynachválit.

„Mňága a Žďorp je skvělá parta šesti muzikantů a čtyř spolupracovníků. Všichni táhneme za jeden provaz, nikdo nevytváří žádné tlaky a nikdo si nehoní ego,“ usmívá se vysoký blonďák, jenž vlil oblíbené kapele novou krev do žil, což je jasně znát z čerstvého alba Třínohý pes.

Vybavíš si, kdy jsi slyšel o kapele Mňága a Žďorp vůbec poprvé? Zajímala tě její muzika?

Mňága nikdy úplně nebyla v mém hledáčku, ale častokrát kolem mě proletěla. Jelikož jsem se motal kolem muziky odmalička, tak jsem již coby dítě zaznamenal desku Ryzí zlato a mimo to mi samozřejmě neunikly všechny ty hity, co tenkrát běžely v rádiu a klipy v televizi.

Řekl sis někdy, že bys s touto kapelou chtěl hrát?

Minulý rok na jaře jsme seděli s Peťou Vavříkem (pozn.: baskytaristou kapely Buty) v Hospůdce U Kovárny a bavili jsme se, co se mnou po hudební stránce bude, kam bych se mohl upíchnout. A najednou z Petra vypadlo, že by pro mě byla ideální Mňága a Žďorp, že to mám do Valmezu kousek, jsou to fajn kluci a hodně hrají. Co se nestalo… V červnu zazvonil telefon a ozval se z něj Petr Fiala (pozn.: frontman Mňágy a Žďorp).

To zní jako parádní náhoda. Jak na tebe přišel?

Občas jsem zaskakoval za Richarda Kroczka v Butech a jednou jsme byli v televizním pořadu Tečka páteční noci, který Petr Fiala moderoval. Líbilo se mu, jak jsem hrál, prohodili jsme spolu pár vět a ono to stačilo k tomu, aby si mě zapamatoval. Loni, po dvou letech, si na mě vzpomněl, když sháněl bubeníka, a už to bylo… (úsměv)

Lepší načasování snad ani přijít nemohlo. Mňága letos slaví třicet let, tedy je skoro stejně stará jako ty. Jak si zatím oslavy užíváte?

Nějak moc to neprožíváme… (smích) V lednu jsme natočili novou desku, v březnu jsme se s ní vydali na šňůru, která čítala nějakých pětatřicet koncertů, a nyní jsou před námi letní festivaly. Další oslavná šňůra pak přijde v zimě, připravujeme speciální koncerty, na kterých se představí i řada zajímavých hostů. Jeden ze zajímavých koncertů jsme však odehráli včera, a to na festivalu Valašský špalíček ve Valmezu, na místě, kde před třiceti lety hrála Mňága vůbec poprvé.

Zmíněná nová deska se jmenuje Třínohý pes. Z části na ní můžeme slyšet klasickou Mňágu se vší parádou a z části slyšíme Mňágu, řekl bych, méně obvyklou. Jak tuto desku vnímáš ty, coby jeden z tvůrců – muzikantů?

Máš pravdu. Je jiná, než desky předešlé, a to třeba díky tomu, že se na ní producentsky podílel Milan Cimfe ze studia SONO, který měl v podstatě volnou ruku. Dobře jsme zvolili také hosty, například zpěvačka Nikola Mucha přinesla zcela nový element, a to vcelku odvážný, výrazně přispěl pro Mňágu netypickými zvuky hráč na housle a autoharfu Fanda Holý a samozřejmě nemluvě o pop-funkových vokálech od Monkey Business (pozn.: na desce zpívají Tereza Černochová, Roman Holý a Matěj Ruppert).

Kterou z předešlých desek máš nejraději, podíváš-li se na věc jako fanoušek?

Já si doma pro radost pouštím jednou za dva měsíce toho Třínohého psa… (smích) Ze starších desek mě baví devadesátková alba Bajkonur a Ryzí zlato.

Aktuální sestava Mňágy a Žďorp, Marcel Gabriel je v horní řadě uprostřed.

Ačkoliv se na novém albu žádná písnička Třínohý pes nejmenuje, název jste zřejmě nezvolili jen tak. Prozraď, co vlastně symbolizuje?

Petr Fiala měl spoustu nápadů na název desky, jako třeba Kozlí sýr, Vosí med či právě Třínohý pes. Když nám ten název sdělil, tak jsme se zasmáli a dál to neřešili. Až to jaksi zapadlo. Jenže následně viděl u svých kamarádů obraz, který ho tak zaujal, že se spojil s jeho autorem, kterého poprosil, zda by mu nenamaloval Třínohého psa. Za pár dní jsme přijeli na zkušebnu, kde ležel obrovský karton a na něm bylo co? Třínohý pes. (smích) Tak jsme nad tím tak stáli a basista Petr Nekuža říká: „A jak to vysvětlíme?“ Na což mu Petr Fiala pohotově odpověděl, že přece nikdo není dokonalý… Ono to opravdu nemá žádný hlubší smysl.

Zajímalo by mě, jaké se v tobě honily pocity před úplně prvním koncertem. Byl jsi nervózní před koncertní premiérou s Mňágou?

Jo. Měl jsem nervy. Premiéru jsem si odbyl 4. srpna 2016 ve Slavonicích a před námi hrála kapela Vltava. V publiku bylo mnoho známých tváří, jelikož to byl hudební a filmový festival, což mi na pohodě nepřidalo. Nechtěl jsem to pokazit.

Jak to dopadlo?

Začínali jsme písničkou Hodinový hotel a hned jsem se seknul, poněvadž se mi zamotaly ruce. Ale jinak v pohodě… (smích)

Na hudební scéně nejsi žádným nováčkem. Čas od času jsme tě mohli vidět za bubny u kapely Buty, tři roky jsi hrál také v kapele Vlasty Redla. Evidentně jsi měl doposud štěstí na ta velká hudební jména. Je pro tebe z pracovního hlediska Mňága a Žďorp „to pravé“? Dovedeš si představit, že s klukama zůstaneš delší dobu?

Určitě ano. Nedávno jsem se kluků v dodávce ptal, jak dlouho hodlají ještě vydržet. Řekli mi, že minimálně patnáct let, tak jsem se uklidnil. (úsměv) Kapela Mňága a Žďorp je skvělá parta šesti muzikantů a čtyř spolupracovníků. Všichni táhneme za jeden provaz, nikdo nevytváří žádné tlaky a nikdo si nehoní ego.

Jak vzpomínáš na hraní s Vlastou Redlem? To musela být dobrá škola…

Škola to byla rozhodně velká. Získal jsem mnoho zkušeností.

Máš nějaké hudební sny a přání?

Mám přání, aby kluci z Mňágy vydrželi, abychom minimálně těch patnáct let ještě hráli… (úsměv) Fakt. Odmalička jsem si přál hrát v kapele, která bude skvělá po lidské stránce, která mě bude živit, její muzika mě bude bavit a lidi budou chodit na koncerty. Splnilo se mi to a neměnil bych.

Na závěr tě poprosím o pozvánku na koncert – kde můžou Zlíňáci nejblíže vidět Mňágu a Žďorp během letních prázdnin?

Určitě bych čtenáře rád pozval 8. července do Uherského Hradiště, kde hrajeme v rámci Slováckého léta a super to určitě bude i 18. srpna na tradičním vizovickém Trnkobraní.

 

Rozhovor si můžete přečíst také v tištěné podobě, a to v prázdninovém dvojčísle magazínu inZlin v rámci článku „Buty & Mňága a Žďorp: Legendární kapely se zlínskou stopou“.

 

ČTĚTE TAKÉ:

Petr Vavřík: Přestali jsme být vidět v médiích, což výrazně zapříčinilo náš pád

 

Foto: Josef Bosák a David Macháček