Letos v červnu oslaví pop-rocková kapela Reflexy již čtvrt století a její členové slibují opravdu nevšední zážitek. Na speciálním pódiu zazní to nejlepší z tvorby zlínské stálice a samozřejmě dorazí i vzácní gratulanti. Mezi ty hlavní patří legendární skupina Argema a slovenská folk-punková jednička Heľenine oči.

„Půjde o tři zcela jedinečné koncerty se spoustou netradičních momentů. Z doposud jedenácti vydaných alb zazní opravdu jen to nejlepší a součástí programu bude i vzpomínka na původního tragicky zesnulého zpěváka Jardu Garguláka,“ říká v rozhovoru multi-instrumentalista Ondra Filák, kterého okamžitě doplňuje zpěvák a kytarista Libor Plšek: „Z těch tří plánovaných megakoncertů budeme Zlíňákům nejblíž 16. 6., kdy zahrajeme v Otrokovicících.“

Pánové, prozraďte, jaké ty speciální koncerty budou? Na co všechno se můžou fanoušci těšit? Čím budou tyto oslavy neobyčejné?

Ondra: Když pomineme festivaly, tak se bude jednat o ta největší vystoupení v naší historii. To znamená, že budeme mít adekvátní stage, projekční obrazovku a tak podobně. S trochou nadsázky by se dalo říct, že se představíme v trochu jiném světle než doposud. Program bude sestaven jinak, než jsou naši fanoušci zvyklí. Věříme, že budou příjemně překvapeni. (úsměv)

Slibujete nevšední zážitek, který bude mimo jiné umocněný také třeba světelnou show. Dočkáme se k tomu všemu i nějakých zajímavých hostů? Pokud ano – podle čeho jakého klíče jste je vybírali?

Libor: Výběr hostů proběhl na základě nějaké spojitosti s naší kapelou, ať už dřívějším účinkováním v kapele, nebo díky sourozeneckým vztahům. Dále například Heľenine oči jsme si vybrali na základě doporučení a po prověření osobních i hudebních sympatiích k této skvělé partičce.

Zaměřme se nyní čistě na váš koncertní program. Počítám, že bude sestaven z dobře prověřených hitů a taky z písniček z vašeho aktuálního tvůrčího období. Přesto mě zajímá, jak bude narozeninový playlist ozvláštněn.

Ondra: Ve vzpomínkovém bloku zazpívá starší rockové pecky Josef Gargulák, což je bratr našeho původního tragicky zesnulého zpěváka. Nebude chybět ani nějaká ta akustická směs. Pozvání přijal i bývalý člen Dušan Říkovský. Samozřejmě přijde Alžběta Kolečkářová. A jedno překvápko si zatím necháme pro sebe… (úsměv)

Říkáte, že jedním z pozvaných hostů je také zpěvačka Alžběta Kolečkářová, se kterou jste dali dohromady píseň Proud mezi námi. Tento duet se těší velké oblíbenosti a také sledovanosti na YouTube, kde má k dnešnímu dni více jak 3 000 000 zhlédnutí. Čím si toto neuvěřitelné číslo vysvětlujete?

Libor: Člověk za tím může vidět několik důvodů, ale pravda je stejně někde uprostřed. (smích) Osobně si myslím, že píseň má, ať už díky spojení dvou osobností za mikrofonem nebo textu a muzice, určitou alchymii, jež na lidi funguje. A o to jde u písničky vždycky, jenom to trefíš jednou za x let. Někdy ani to ne…

Pomineme-li čísla a jakoukoliv hranost – která z těch desítek písní kapely Reflexy je vaše skutečná srdcovka?

Ondra: Někdy se ta čísla projeví právě na té oblíbenosti, ale je pravda, že každý má rád něco jiného. Já osobně musím určitě zmínit Proud mezi námi. Samozřejmě jsou tu pak klasiky, které nelze nemít v oblíbených – například Neříkej, Ty jsi divoká, Sluneční, Daruj mi křídla, Do ráje…

Za těch pětadvacet let zažila kapela Reflexy skutečně mnoho příběhů. Veselých i smutných. Které období považujete za nejvydařenější? Na co rádi vzpomínáte?

Libor: Když budu mluvit za sebe, tak rád vzpomínám na přítomnost. Největší úspěch skupiny Reflexy spatřuji v tom, že je tu i po čtvrt století a neustále vystupuje a skládá písničky, které oslovují lidi napříč několika generacemi.

A které období naopak vnímáte jako „krok vedle“? Najde se takové?

Libor: (přemýšlí) Žádný takový zásadní krok mě nenapadá.

V čem se liší Reflexy z let devadesátých, kdy jste byli často v televizi a vaše písničky hrála snad všechna rádia, v porovnání s Reflexy dnešními, kdy jste populární hlavně regionálně? Změnila se nějak výrazně kapela, nebo celkové vnímání muziky ze strany posluchačů?

Libor: V devadesátých letech byla spousta věcí jinak. Neexistovaly téměř žádné festivaly, městské slavnosti a neexistoval ani internet. Naše písničky, bohužel, ani tehdy nehrála všechna rádia a spíš bych řekl, že globálně nás zná víc lidí dnes, než tehdy. Akorát věci kolem jsou nyní trochu jinak. Kapela se díkybohu neustále někam vyvíjí a posluchači se samozřejmě taky vyvíjí a mění. Jak jsem již uvedl v některé z předešlých odpovědí, je pro nás osobně velká satisfakce, že máme na posledním CD píseň, jež oslovila statisíce, respektive můžu už říct milióny, lidí. (úsměv)

Jaké publikum na vašich koncertech momentálně převažuje? Chodí na vás hlavně fanoušci, co s vámi „vyrostli“, nebo jsou pěkně promícháni i s mladší generací?

Ondra: Dnes už se nedá říct, kdo pod pódiem převažuje. Po těch pětadvaceti letech je to namíchané, což je pro kapelu velká čest. Mezi nadšenými ohlasy fanoušků už sem tam slýcháme: „Pozdravuje vás babička…“ (smích) Faktem je, že jsme repertoárem zaujali široké spektrum, od teenagerů až po pamětníky devadesátých let. Není se čemu divit. Ono bezmála tři tisíce vystoupení už musí mít na veřejnost nějaký dopad. Maminky berou na koncert své potomky a tak to má být. Publikum je tedy, jak už bylo řečeno, vícegenerační. Co víc si přát?

Ať se ale jen neohlížíme, tak mrkněme i do blízké budoucnosti. Co vás čeká, až toto krásné výročí oslavíte? Co všechno máte před sebou?

Ondra: Do konce roku máme nabitý diář koncerty, takže budeme zase jezdit rozdávat radost. Ještě letos zveřejníme nějaký ten klípek a tak nějak tuším, že by se mohlo i zapracovat na nějakém novém CD. Dokud jsou nápady, je potřeba je zaznamenávat. Takže pomalu začneme dávat dohromady písně na již dvanácté album, což pro nás bude velká výzva.

 

Rozhovor vyšel také v tištěné podobě, a to v červnovém čísle magazínu inZlin…

 

Foto: Ondřej Pýcha