ROZHOVOR / Zlínská kapela Podjezd, která letos slaví 25 let, bude hlavním lákadlem desátého ročníku festivalu Na kopečku v Lukovečku. Během pátečního programu pokřtí parta zkušených muzikantů novou desku a také se ohlédne za svou pestrou dráhou, jejíž začátky byly čistě bluegrassové.

„Časem jsme pochopili, že bluegrass už moc hrát nechceme, že nechceme hrát ani folk, líbili se nám modernější a našlapanější věci. Tak jsme se vrhli na akustickou muziku bez ohledu na žánr a toho se držíme,“ usmíval se během rozhovoru Martin „Čurda“ Juřík, hráč na mandolínu a jeden ze zakládajících členů kapely.

Martine, ohlédneš-li se za tím čtvrtstoletím Podjezdu, jaké bylo?

Strašně rychlé. Ono jde víceméně o půlku mého života. (úsměv) Všechno začalo v euforii krátce po revoluci a rozhodně jsme tehdy neřešili, co bude, nebo jaký žánr budeme hrát. Hnacím motorem bylo převážně společné potkávání se. A vlastně nám to po celé ty roky zůstalo. Kapela je stále na jakési amatérské úrovni, je to náš velký společný koníček.

Jak se podle tebe Podjezd za ty dlouhé roky proměnil? V čem vidíš výraznou změnu? Určitě je nyní jiný, než na začátku devadesátých let.

Zásadní změna je asi v žánru. Na začátku jsme byli takzvaní kotlíkáři a hráli jsme hlavně trampské písničky. Postupně jsme ale přicházeli do styku s bluegrassem a začali dělat české verze amerických písní, kdy první texty psal náš tehdejší basista Viktor Šiška. Všechno bylo ovlivněno také nástrojovým obsazením, jelikož jsme měli v kapele mandolínu, banjo či basu. Sestava muzikantů se v průběhu let samozřejmě měnila, ze zakládajících členů je se mnou dneska v kapele pouze Tomáš Jícha. Časem jsme pochopili, že bluegrass už moc hrát nechceme, že nechceme hrát ani folk, líbili se nám modernější a našlapanější věci. Tak jsme se vrhli na akustickou muziku bez ohledu na žánr a toho se držíme. Když se nám nějaká písnička líbí, tak si ji prostě zpracujeme dle našich možností.

V současné sestavě máte dokonce zpěvačku, což je také výrazná změna, oproti začátkům.

Příchod zpěvačky Radky Janečkové byla velmi zásadní změna. Museli jsme jí pochopitelně přizpůsobit repertoár, a tak jsme začali předělávat do češtiny písničky Alison Krauss, která se nám líbila. Bylo to svým způsobem ojedinělé, protože málokdo na naší hudební scéně tuto muzikantku kopíruje. Dokonce jsme se dozvěděli, že pár kapel následně začalo její písničky s našimi texty hrát… (smích)

Kdo vám v současnosti píše texty?

Nejvíc asi Radčin muž Jarek Janečka. Tvoříme s chutí dál, pracujeme na nových písních, čemuž hodně pomohl i příchod baskytaristy Pepy Vojtáška a bubeníka Romana Gerži, kterého už s námi fanoušci dříve mohli vidět coby hosta. Dále s námi ještě hrají Tomáš Kovalčík na dobro a Zbyněk Krystek na elektrickou kytaru, což je nejnovější posila v kapele. A víš, co? Díky tomu, že máme škopky, si můžeme v klidu zahrát i na rockovém festivalu… (smích)

Kterého momentu v historii kapely si vážíš nejvíc?

Myslím si, že stěžejním momentem bylo určitě vydání naší první desky s názvem Láskám. Psal se rok 2001 a my jsme najednou začali víc hrát a spousta lidí si nás všimla. Museli jsme to v určité chvíli celé zklidnit, protože jsme si uvědomili, že každý máme své povolání a těžko se to kloubí dohromady.

Podjezd v akci! Martin „Čurda“ Juřík, hrající na mandolínu, stojí vlevo.

Pojďme do současnosti. Vrchol vašich oslav přijde uprostřed léta, a to 28. července na festivalu Na kopečku v Lukovečku. Celý páteční program je vašemu velkému výročí věnován. Na co se můžeme těšit?

V Lukovečku neslavíme jenom my, ale také festival samotný, který má jubilejní desátý ročník. Páteční program je skutečně postavený na kapele Podjezd, z čehož mám radost, protože odehrajeme klasický dvouhodinový koncert, což na festivalech nebývá zvykem. Před námi zahraje severomoravská kapela Tak určitě Band a po nás se pak představí jedna z nejlepších slovenských country kapel Neznámi, se kterou se potkáváme na pódiích už dlouhé roky. Závěr pátečního programu proběhne zřejmě u ohně, kde si uděláme příjemný mejdan. (úsměv)

Můžeš prozradit, jak bude váš speciální dvouhodinový koncert vypadat? Zahrajete průřez pětadvaceti lety, nebo přivezete spíš písničky aktuální?

Zahrajeme spíš písničky novější, ale samozřejmě máme v repertoáru i věci, které jsou staré, a stále je hrajeme rádi. Pokud přijdou pozvaní hosté a podaří se nám nazkoušet něco z dávných dob Podjezdu, tak to bude naprosto parádní.

Jaké hosty bys v Lukovečku na pódiu rád viděl?

Rád bych viděl muzikanty, kteří dříve Podjezdem prošli, a to například Viktora Šišku, Martina Stehlíka či Honzu Patáka. Uvidíme, jak to dopadne.

Velkou událostí bude zcela bez debat křest vaší nové desky. Fanoušci se po několika letech dočkají nového materiálu. Co jste si pro ně připravili? Výběr toho nejlepšího, nebo písničky zbrusu nové?

Na desce je čtrnáct písní, z nichž některé jsou oprášené a některé jsou úplně nové. Co je jasné, že zvuk bude mít moderní kabát a celá deska bude mít parádní živou atmosféru, jelikož jsme ji natáčeli na jaře v Zelenáčově šopě. Nejsme žádní studioví hráči, čili volba živého hraní byla celkem jasná a logická. Nyní jsme materiál domíchali ve zlínském Studiu „V“ za pomoci zvukových mistrů Petra Vavříka a Marcela Gabriela, doděláme booklet a v Lukovečku budeme s radostí křtít. (úsměv)

Podjezd nedávno zahrál také na speciálním benefičním koncertě s názvem „Holky pro holky“, který jsi spolupořádal a jehož cílem bylo podpořit tvou vážně nemocnou kamarádku. Jak to dopadlo?

Kamarádka se jmenuje Olga a trápí ji rakovina. A hlavně její léčba, která je nákladná a bohužel ji v plné míře neuhradí pojišťovna. Proto jsem se rozhodl pomoct, a to společně s naším spolkem Art Zlín a za přispění kamarádů a kamarádek. Připravili jsme v pěkném prostředí Parku Komenského koncert a veřejnou sbírku. Jelikož máme v kapele zpěvačku, tak jsem si řekl, že oslovíme ještě další dámy muzikantky a pojmenujeme celou akci „Holky pro holky“. S chutí se přidala Magda Malaníková, Petra Šanclová či Zuzana Lapčíková a vznikl pestrý multižánrový program. Přiznám se, že akce dopadla nad mé očekávání. Vyšlo pěkné počasí, přišlo mnoho lidí a vybrala se částka, o které se nám ani nesnilo a Olze minimálně na půl roku pomůže. Ještě jednou bych chtěl poděkovat všem, co se na této akci podíleli. Byla to nádherná ukázka toho, že pomáhat se dá, i když nemocnému člověku nepřeje systém a je jakýmsi rukojmím mezi pojišťovnou a léčbou.

Pokud by ještě někdo měl zájem pomoct, je to možné?

Určitě. Na Facebooku jsme vytvořili speciální stránku s názvem „Holky pro holky“, na které jsou veškeré informace a kde zveřejňujeme, co se s vybranými penězi děje. Stále zůstávají dvě možnosti, jak přispět, jednak je v Zelenáčově šopě na baru kasička, kam může kdokoliv vhodit libovolnou částku, a jednak funguje transparentní účet číslo 4211139000/6800, který bude otevřený až do konce roku.

 

Zkrácenou verzi rozhovoru si můžete přečíst také v tištěné podobě, a to v prázdninovém čísle magazínu inZlin.

 

Foto: Jana Filipská