Fleret: 35 / 3. díl / Simona Králová
Zpěv
Členka kapely v letech 1982 – 1983
Můžete zavzpomínat, jak došlo k tomu, že jste v listopadu 1982 rozšířila kytarové duo Hrachový – Chrastina a vzniklo tak trio Šperhák? Kde jste pány poznala?
Pana Chrastinu znám z dob, když byl ještě kluk. (úsměv) Chodili jsme spolu v partičce po zlínském nábřeží s hitem doby – kazeťákem, poslouchali jsme KISS a ABBU a zpívali jsme v duu s kytarami pro ostatní, například Olympic, country nebo folk. Byla jiná doba… O tři roky později musel Petr Chrastina nastoupit do ústavu zvaného vojna. Skončila tím jedna etapa. Pokud vím, tam se setkal se Zdeňkem Hrachovým a po jejich návratu bylo trio na světě.
Údajně jste oběma muzikantům předala velmi vzácné poznatky, například, co se tvorby vokálů týče, jelikož máte hudební vzdělání.
Jestli mé vokály viděli tehdy jako vzácné poznatky, to nevím. (úsměv) Hudba má nesporně svou harmonii, ale cit pro ni nevzniká na konzervatoři. Vzdělání má s muzikálností, myslím, pramálo společného.
Naopak pánové vám hned na druhé zkoušce darovali kalhotky. Nezalekla jste se toho?
Tak tuhle veselou historku z natáčení jsem, myslím, už někde četla, ale osobně si na ni nepamatuji. Reagovala bych asi podle situace. Mohlo by to být vtipné, nebo také úsměvné.
Historicky první koncert Šperháku se odehrál v tehdejším gottwaldovském Wet klubu. Vybaví se vám něco z této premiéry? Jak vaše první vystoupení probíhalo?
Omlouvám se, ale celá etapa se Šperhákem pro mne byla velmi krátkou epizodou a podrobnosti si po třiceti letech opravdu nevybavuji.
Přímo pro vás byly napsány písničky Hledání a Prsty proti slunci. Neměla jste chuť něco stvořit i vy sama do právě vznikajícího repertoáru?
Ne, nikdy jsem skladatelské ambice neměla. Ani dnes bych si netroufla snažit se konkurovat všem skvělým melodiím, co už na světě znějí.
Po roce působení ve Šperháku jste dostala nabídku zahraničního angažmá v barové kapele. Jak to celé dopadlo? Kam se vaše kroky ubíraly? Není totiž tajemstvím, že díky tomu jste Šperhák opustila.
No, ona ta nabídka nebyl jediný důvod. Myslím, že by se naše cesty rozešly časem i bez ní. Od začátku bylo navíc jasné, že zatímco kluci byli profesí skláři a živilo je řemeslo, mne bude po ukončení konzervatoře živit právě hudba. To, že jsem odešla zpívat do Norska a posléze měla patnáct let svou kapelu ve Švýcarsku, bylo přirozeným vývojem i vzhledem k tehdejší politické situaci u nás.
Uplynulo třicet let a ze Šperháku je Fleret. Sledujete počínání kapely v dnešní době?
Ne, mnoho toho o Fleretu nevím. Samozřejmě jsem zaznamenala jejich dlouholetou úspěšnou spolupráci s Jarmilou Šulákovou. Poslouchám ale jiný druh muziky.
Můžete prozradit, co nyní děláte? Věnujete se ještě muzice?
S profesionální muzikou jsem definitivně skončila ve čtyřiceti. Věnuji se své dceři a studiu všeho, co mne zajímá a na co mi nezbýval čas při muzice.
Kapela Fleret oslaví pětatřicet let v pražské Lucerně! Velkolepý koncert proběhne 25. března 2018. Ale ještě než se tak stane, připomeňme si bohatou historii této legendární vizovické party, která má na svém kontě řadu hitů. Je tady seriál obsáhlých rozhovorů. Už příští týden vás čeká pokračování, tentokrát bude odpovídat baskytarista a zpěvák Pavel „Kačes“ Husár.
Foto: Archiv Simony Králové