Fleret: 35 / 6. díl / Jan Mrlík
Textař a fotograf
Kdy se v tobě probudily textařské vlohy? Můžeš zavzpomínat na své textařské začátky?
Můj první text, který skutečně skončil na pódiu, vznikl ještě na učňáku, kde jsme měli kapelu. Hrávali jsme různé předělávky, například Katapulty. Když jsem se po odpolednech nudil, tak mě napadlo, že zkusím napsat něco vlastního. Bylo mi patnáct nebo šestnáct let, nešlo o žádné skvosty, ale mělo to hlavu a patu. Ovšem zdaleka jsem nepočítal s tím, že bych v tom mohl nějak pokračovat.
Co bylo dál?
Po absolvování učiliště jsem se oženil a šel na vojnu. Občas jsem si na kytaru brnkal, ale žádný další vývoj se nekonal. Když jsem se z vojny vrátil a začal pracovat ve Svitu (pozn.: strojírenský závod v tehdejším Gottwaldově) jako kovář, tak u nás na dílně skončil i Pavel Husár, který měl taktéž čerstvě po vojenské službě. Znali jsme se ze školky, i když jsme se od té doby neviděli. A právě tehdy jsme si vzpomněli, že jsme spolu tu školku navštěvovali. (smích) Jednoho dne přišel s tím, že ve Vizovicích zakládají kapelu. Říkal jsem si, že když je to začínající kapela, tak kluci moc nároční nebudou, že jim zkusím něco napsat. Tak jsem napsal text Svitovjanka, který byl o Kubáncích, co pracovali ve Svitu. Díky tomu, že to kluci opravdu začali hrát, jsem jezdil čím dál častěji na zkoušky a postupně se rodila naše spolupráce.
Můžeš prozradit, jak texty tvoříš? Jakým způsobem to probíhá? Sedneš si a vymýšlíš, nebo tě napadají postupně a zcela náhodně?
To je různé. Ale vždycky na to musím být uvolněný a všechno, co mi projde hlavou, musím nějak probrat a vybrat to dobré. Většinou mě napadne nějaká fráze, případně ji slyším ve svém okolí, a z toho vycházím. Dávám dohromady příběh, vymýšlím, co bylo předtím, co bylo potom.
Dle slov Hracha jsi velmi pružný textař, co se psaní textu na hotovou muziku týče.
Když mám hlavu opravdu otevřenou a nemám žádný stres a starosti například z práce, tak jsem schopný najít v hotové muzice nějaký náznak příběhu. Hodně záleží také na tom, jestli je to věc pomalá, smutná nebo veselá. Navíc nemusím přemýšlet nad počtem slok, protože muzika je zkrátka daná. Takže se skutečně stává, že občas něco stvořím.
Je tenhle případ psaní textů těžší?
Vždycky ne. Myslím si, že když už je muzika hotová, tak se na ni nedá vytvořit extra hluboký text k zamyšlení. Spíš se vždycky snažím udělat něco, co do té muziky sedne a co koresponduje s Fleretem a s mým myšlením. Naopak, když člověk tuhle berličku nemá, tak musí přemýšlet úplně jinak. Dneska jsem zrovna jeden text na muziku psal a cítil jsem se tak dobře, že bylo za tři hodiny hotovo.
Říkáš, že jsi měl za tři hodiny hotovo, což je hezký čas. Zajímá mě naopak, jaká je nejdelší doba vzniku tvého textu?
Myslím, že ta základní kostra musí přijít hned. Dále to dodělávám podle času – dva dny, týden, čtrnáct dní. Pokud mám frázi a za hodinu zjistím, že jsem napsal pouhé dva řádky a je to ptákovina, tak to dávám pryč a nevracím se k tomu. Je důležité, aby to přišlo naráz a spontánně.
Jaká témata do svých textů nejraději vkládáš?
Tak u Fleretu je to jasné, že? Valašsko a slivovica. (úsměv) Ale snažím se tam občas dostat i můj oblíbený metal, třeba zmíňky o Sabbatech. Potom jsem samozřejmě rád, když to kapela podá v tvrdším podání. To je úžasné.
Váže se k tvému textu nějaká kuriózní historka?
Když jsme jednou byli ve Strážnici na festivalu Zahrada, tak jsme po koncertě samozřejmě seděli až do rána. Musím zmínit, že Kačes byl obrovský pařmen. Nevím, jak nyní, možná už zvolnil… (úsměv) Pařil neskutečně a nějak se nemohl nikde usadit. Tak si vylezl na strom, kde usnul. A díky tomuto zážitku vznikl text Na stromě.
Existuje nějaký tvůj text, který Hrach, ať už z jakéhokoliv důvodu, odmítl?
Nevím o tom. Všechno, co napíšeme, přijme. Samozřejmě něco zhudební a něco ne. Nedávno na zkoušce jsem se díval, co už ode mě má a měl jsem tendence některé texty ztopit a zmačkat. (smích)
Na svém kontě máš spoustu u fanoušků oblíbených textů. Vybral jsem pět, pro mě zásadních, a byl bych rád, kdybys je krátce okomentoval. Jako první tady mám Blahopřání k maturitě.
Jde o jeden z těch dřívějších textů, vznikl v době, kdy jsme ještě od maturitního věku daleko nebyli. Je to nevalašský text, který se objevil na první desce Fleretu. Vypráví o tom, že maturita je vlastně jakýsi start do života a následného boje, aby se člověk uchytil a uživil.
Nyní přichází na řadu Sucho v hubě.
Když člověk s kapelou pár štací projezdí, tak získá určité náhledy na život. Vždycky jsem se snažil psát texty, lidově řečeno, do huby, ať už to bylo pro Kačese nebo pro Hracha. A tenhle text je opravdu zemitý, neotesaný, patří na pódium, kde mají kluci možnost k lidem promlouvat.
Vzpomněl jsem si na tvého kolegu Libora Myslivečka, který není zrovna nadšený, když si někdo z kapely upravuje jeho text podle sebe. Jak jsi na tom ty?
Mně se to stává málokdy. Když už by se něco upravovat mělo, tak bych u toho chtěl být. Ale nemám s tím moc zkušenosti, texty mi kluci nemění. Jen dvakrát se stalo, že písničku špatně nazpívali ve studiu.
Můžeš zmínit, o které písničky jde?
Nejasnosti jsou především u písničky Nervi moje nervy, kde je to trošku jinak pojaté, než jsem to napsal, a tím pádem není text moc čitelný.
Dobře. Vraťme se zpět k našemu výčtu. Teď je na řadě text Svatý za dědinů.
To je píseň z životního období, kdy člověk zjišťuje, že první láska je první láska a až potom je život. Chtěl jsem vyjádřit, že až po určitých zkušenostech si člověk může najít někoho, s kým si bude opravdu rozumět a to, že před tím měl někoho jiného, není vůbec na škodu.
Máš nějaký text, který je pro tebe tak srdeční, že o něm nerad mluvíš?
Jeden takový existuje, ale ještě není nahraný. Hrach ho má zatím ve svém archívu. Vznikl na základě události, která je pro mě hodně osobní.
Tak třeba se ho dočkáme někdy v budoucnu. Pojďme dál – Na dědině.
Tenhle text líčí vesnické vztahy, kdy se zná opravdu celá dědina. Jedna půlka vesnice je ze strany taty a ta druhá půlka vesnice je ze strany mamy. (úsměv) Všichni jsou příbuzní a často to může způsobovat nějaká traumata. Ovšem člověk v rámci těch vztahů na dědině nemůže nijak protestovat, protože by si udělal zlou krev. Samozřejmě je to brané s nadhledem a z humorné stránky.
A jako poslední text zde mám Doma najlepší.
To je o pochůzkách po Valašsku. Bylo to psané s důrazem na to, že to bude zpívat Jarmilka, což mě moc těšilo. Napadl mě příběh s pointou, že ať přijdu kamkoliv, všude jsou hodní lidé a dostanu teplé papuče, fajfku nebo kus masa, ale když přijdu domů, tak dostanu akorát po čuni. (smích)
Mimochodem, jak vzpomínáš na první setkání s Jarmilou?
Velmi příjemně. Je to přece ikona… (úsměv)
O tobě se ví, že jsi v dávných dobách dělal Fleretu i manažera. Jak sis tuhle funkci užíval?
Nevzpomínám na to nějak extra dobře. Bylo to hodně hektické, neměl jsem s tím žádné zkušenosti a vznikaly tam i problémy, díky tomu, že se mi podařilo vytáhnout honoráře za koncerty. Když se začínalo, tak kapela hrála za 1500,-. Mně se to povedlo vytáhnout na dvojnásobek. Ovšem na základě toho, že jsem pořadatelům kladl tuhle podmínku, tak se hrálo míň a to se nelíbilo klukům. Proto jsem to raději vzdal a věnoval se tomu, co mi jde.
Když srovnáš své texty z 80. let s těmi současnými, je některý, za který se dejme tomu stydíš?
Možná bych některé věci nepatrně dopiloval, například Tanečnicu, která je na první desce Tož vitajte, ogaři! a zdá se mi trošku naivní. Dneska bych to už viděl asi jinak. Snažím se, aby byly mé texty jednoduché, aby šlapaly a aby se dobře zpívaly. Ale že bych chtěl něco z nějaké desky vymazat, to ne.
Které období Fleretu tě bavilo nejvíc?
Vždycky se snažím žít v současnosti. Postupem času se samozřejmě měnily sestavy i styl samotné kapely, ale bavilo mně to pokaždé. Nikdy nenastal žádný propad, Fleret jde pořád výš a výš. Vždycky přijde něco nového, něco dobrého. Současné složení kapely je opravdu super, jsou to fajn kluci a vždycky s nimi rád pokecám. Navíc jsou rockovější, což mi nesmírně vyhovuje. Ale musím přiznat, že mě mrzelo, když odešel Kačes.
Kromě psaní textů je tvým dalším velkým koníčkem fotografování. Jak ses k focení dostal?
Kdysi v mládí jsem se focení věnoval, protože v domě, kde jsme bydleli, byla společná fotokomora a člověk, který fotil profesionálně. Vždycky jsem mu hleděl přes rameno a zajímalo mě to víc a víc. Tak jsem začal běhat s foťákem. Postupem času jsem si koupil i kinofilmovou zrcadlovku, ale po nějaké době se pokazila a neměl jsem na novou. Tím pádem jsem s focením přestal. Všechno se vrátilo až v době, kdy dorůstaly mé děti a začalo to bavit dceru. Koupil jsem jí digitální foťák a opět jsem tím pádem začal fotit i já. Zjistil jsem, že mě to baví ještě víc jak dřív a pořídil jsem si opět zrcadlovku. Tentokrát už digitální. V současné době fotím, samozřejmě i jiné věci než muziku.
Ovšem zůstaneme-li u té muziky, tak mě zajímá, které zajímavé kapely, kromě Fleretu, jsi měl možnost fotit?
Hlavně metalové. Chodím například na zimní i letní Masters of Rock, takže jednoznačně musím zmínit Amorphis nebo Tarju Turunen. Když srovnám své fotky s klukama, co fotí pro noviny, tak si myslím, že nejsem o nic horší.
Prozraď, kdo z Fleretu je nejvíc fotogenický?
(přemýšlí) Nechci nikoho urazit, ale hodně pěkné fotky jsou se Staňou. To má vždycky grády.
Kapela Fleret oslaví pětatřicet let v pražské Lucerně! Velkolepý koncert proběhne 25. března 2018. Ale ještě než se tak stane, připomeňme si bohatou historii této legendární vizovické party, která má na svém kontě řadu hitů. Je tady seriál obsáhlých rozhovorů. Už příští týden vás čeká pokračování, tentokrát bude odpovídat textař Libor Mysliveček.
Foto: Archiv Jana Mrlíka