Říkáte si, proč blog? To máte tak. Občas prostě dostanu chuť vměstnat do několika řádků své nikterak důležité – leč zcela pravdivé – zážitky každodenního života. Najednou tak vznikne krátké a mnohdy ještě kratší čtení, ideální ke kávě, čaji, pivu i k něčemu ostřejšímu. Směle do toho!

To máte tak. Byl to neskutečně hektický měsíc. Náročný měsíc. Krásný měsíc. Nezapomenutelný měsíc. Prostě měsíc s Ovčáčkem čtveráčkem…

Byl to takový nevinný nápad. Původně kabaret pro 50 lidí v komorní Dílně zlínského divadla. Tři zkoušky. Premiéra a derniéra. Nic velkého. A hle. Kabaret zůstal, tři zkoušky taky, ale kapacita rostla. Reprízy rostly. Tlak od veřejnosti rostl. Vstupenky mizely rychlostí blesku (ano, 6 repríz za 30 minut). Nechyběly pozitivní a negativní reakce, nechyběly anonymy. S sebou nás vzala pěkně velká mediální vlna – na Zlín skoro až tsunami – divadlo bylo najednou plné kamer a fotoaparátů. Televize, deníky a týdeníky byly plné Ovčáčka. Plné zlínského divadla. Jsme hrdí a šťastní. Máme názor.

V prosinci nás čeká ještě 6 repríz, pár jich bude i v lednu. Pečlivě jsme vybírali také zájezdy – v novém roce se na nás můžete těšit v Brně, Ostravě a v Praze. Poté Ovčáček, který je pro mě i přes to všechno stále tím spontánním kabaretem pro 50 diváků, skončí. Definitivně.

Přikládám odkaz, kde najdete vše podstatné, včetně zásadních článků, které o našem kabaretu vyšly. Chcete-li, mrkněte zde.

 

ČTĚTE TAKÉ:

BLOG PUBLICISTŮV: Příběh s celkem šťastným koncem

BLOG PUBLICISTŮV: Příběh vcelku neuvěřitelný